kostel Nanebevzetí Panny Marie

Vítězný oblouk je taktéž zdoben zlacenými růžemi. Na západní straně je dvěma pilíři nesena kruchta s varhanami. Fasáda kostela je členěna lizénami a hlavní profilovanou římsou, která nese sedlovou střechu, nad kněžištěm zvalbenou. Okna sakristie i přístavku jsou obdélná. Vchod na jižní straně hlavní lodi je pravoúhlý s kamenným ostěním s uchy. V nadpraží se nachází Oko Boží, nad ním prolomený fronton s klenákem a letopočty 1712 a 1998. Na jihozápadním nároží jsou umístěny sluneční hodiny. V průčelí je z části představená dvoupatrová věž se symetricky umístěným pravoúhlým vchodem s kamenným ostěním a uchy. Nad vchodem je okno s obloukovým zaklenutím. Zvonicové patro zdobí na třech stranách obdélníkový výklenek, nad ním je obloukově zaklenuté okno. Pod hlavní profilovanou římsou je kruhový štuk pro hodiny. Nároží jsou zdobena lizénami a patra vzájemně oddělena profilovanou římsou. Věž vysoká 20 m je zastřešena nízkým stanem přecházejícím ve stlačenou cibuli-jehlan, završený makovicí s kovaným křížem. V interiéru kostela je umělecky cenný hlavní oltářní obraz, který je dílem českého jezuitského malíře Ignáce Viktorina Raaba (1715-1787)..

Původní osídlení s kostelem se však nacházelo na protějším břehu řeky. Teprve po zániku hradiska na konci 12. století se osídlení přesunulo do současné polohy. V roce 1622 za třicetileté války byla ves i s kostelem vypleněna. Kolem roku 1624 se měl kostel podemletý při povodni zřítit do řeky. Podle jiných pramenů byl zničen povodní až roku 1680. Bez ohledu na přesnější skutečnosti v 17. století zanikl i další spytihněvský kostel (stál v jižní části zatopeného prostoru Pod zahrádkami, který byl do regulace toku ramenem Moravy). Již v roce 1681 byl západně od původní návsi na novém, bezpečnějším místě položen základní kámen pro stavbu současného kostela Nanebevzetí Panny Marie. Po průtazích trvajících 32 let byla stavba dokončena teprve v roce 1712. K slavnostnímu posvěcení došlo až roce 1740 biskupem Jakubem Arnoštem z Liechtensteinu. Zřejmě v 18. století, nejpozději počátkem 19. století, byla postavena současná fara. V průběhu 19. století došlo k větším opravám, roku 1845 byl kostel i s věží pokryt břidlicí. Varhany jsou v kostele doloženy až od roku 1851, kdy je postavil vídeňský varhanář Christoph Erler. Ty byly roce 1930 nahrazeny novými od Matěje Strmisky. V roce 1927 byly zakoupeny 3 zvony, v roce 1930 pořízeno elektrické osvětlení a roku 1931 byly posvěceny nové varhany. V letech 1933-1934 byla pořízena nová střecha a v interiéru nový oltář a malba. V závěru 2. světové války byl kostel poškozen. V dalších letech docházelo postupně k mnoha opravám a úpravám exteriéru i interiéru. V roce 1995 a 2006 byly rekonstruovány varhany. Jednou z posledních větších prací bylo pořízení 6 nových vitráží do oken kostela v r. 2009. Ty byly zpracovány na motivy ze života Panny Marie podle návrhů akademického malíře Václava Vrby. V roce 2018 byla obnovena fasáda kostela a instalovány hodiny na věži..