Dobronice

Na počátku 16. století byl za pánů ze Rzavého pozdně goticky přestavěn. Roku 1691 se stal majetkem jezuitů, kteří ho do roku 1727 užívali jako letní rezidenci. Po zrušení řádu byl ponechán svému osudu a změnil se ve zříceninu. Dispozice hradu byla dvojdílná. O původní podobě a rozsahu předhradí doposud nic nevíme. V čele jádra se vypíná okrouhlý bergfrit vevázaný do čelní hradby. Již v prvé fázi hrad obsahoval dvě palácové budovy. Jedna se nacházela v nejchráněnější zadní poloze. Druhý, trojprostorový palác ležel při boční straně nad řekou tak, že jeho čelní strana tvořila část čela jádra. Pozdně gotická přestavba byla vedena snahou opatřit starý hrad dostatečným množstvím reprezentativních a pohodlných obytných prostor. Téměř celou západní stranu jádra zaujalo nové křídlo, jehož součástí se stala i místnost zaklenutá sklípkovou klenbou. Rozšířen byl i zadní palác. Rozšíření předního paláce si vynutilo posun čela hradu do šíjového příkopu. Jádro bylo zřejmě od předhradí původně odděleno dvěma příkopy. Na úzké ploše mezi nimi nyní vznikl nový "přední zámek", jehož část byla podsklepena a který v přízemí kromě rozlehlé průjezdní klenuté místnosti obsahoval i rozměrnou roubenou komoru. Dle starých popisů na hradě existovala ještě jedna ve starém paláci. Prvá fáze hradu je pěknou ukázkou rozvíjení bergfritového typu, v tomto případě obohaceného o druhou palácovou stavbu. U pozdně gotické přestavby překvapuje minimální pozornost věnovaná otázkám obrany, která zůstala zcela pasivní a zaostávala výrazně za dobovým standardem..

Ves Dobronice založil koncem 12. století Jan, syn Dobroňův, který pocházel z jedné z četných větví Vítkovců. R. 1220 se připomíná Jan, syn Dobešův, v r. 1323 Diviš, první známý z vladyků z Dobronic, jehož nástupce patrně vystavěl hrad. Jádro hradu vzniklo pravděpodobně v první polovině 14. století. Vladykové z Dobronic zde žili do r. 1418. Po nich následovali Lipold z Kraselova, Jan mladší z Malovic a Rynart z Dubu (od r. 1443). V l. 1455 – 1459 patřil hrad Oldřichovi z Rožmberka, který dal přistavět západní křídlo. Po něm sídlili na Dobronicích Vítkové ze Rzavého (1459 – 1528). R. 1528 prodal Víta ze Rzavého polovinu hradu s předhradím a dvorem bratrům Volfu, Jindřichu a Jiřímu Hozlauerům z Hozlau. Janu Jiřímu Hozlauerovi byly v r. 1622 zkonfiskovány hrad, dvůr a vsi Dobronice a Staré Sedlo a prodány jeho bratru Bohuslavu Nesterovi Hozlauerovi z Hozlau a na Oltyni. Protože však kupní cenu nezaplatil, prodala královská komora r. 1636 Dobronice nejvyššímu poštmistru Království českého Ferdinandu Pruggerovi z Grunburgu. Od jeho dcery Anny Jakoby, provdané Klebelsbergové, koupila statek r. 1691 jezuitská kolej u sv. Klimenta na Starém Městě pražském. Dobronice byly připojeny k řádovému panství Opařany. Po vystavění tamní rezidence byl dobronický hrad opuštěn. Při zrušení řádu v r. 1773 byl dobronický hrad ještě v dobrém stavu. Dobronice připadly studijnímu fondu a správce statku začal r. 1790 s bouráním hradu. R. 1825 byly Dobronice spolu s opařanským panstvím prodány kněžně Quidobaldině Paarové. Hradní zřícenině nevěnovali majitelé dlouho pozornost. Teprve v l. 1882 – 1895 dala správa paarského statku v Opařanech provést její nejnutnější zajištění. Po zestátnění paarského majetku v r. 1948 připadl hrad do péče MNV v Dobronicích. V r. 1972 přikročil ONV v Táboře k zajištění zříceniny.