kovárna stará náves Borovany
historická kovárna z 19.stol. stará náves Borovany u rybníka
© Jan Cýrek, 08/2015
Borovany jsou prvně zmiňovány v roce 1219 jako vladycké sídlo. Ves patřila po většinu času k panství Bernartice, které jsou od Borovan vzdáleny asi 2 km. Dnešní obec leží na vedlejší silnici jižně od Bernartic, má něco přes 200 obyvatel a nachází se na východním břehu Velkého borovanského rybníka mimo turistické značky i železniční síť. Až do r. 1867 tu stála renesanční tvrz (viz samostatné heslo), kterou zničil požár. U budovy obecního úřadu se nachází od r. 2008 lípa a pomník připomínající, že obec tehdy navštívil americký astronaut Eugene Andrew Cernan (1934-2017), jehož předkové z matčiny strany odtud pocházeli.
Kovárna u č. p. 57 na břehu rybníka je od r. 2011 kulturní památkou.
Kovárna stojí v Borovanech u Bernartic na okraji území okresu Písek a je součástí nemovitosti stojící u rybníka blízko návsi s kapličkou, v katastrálním území Borovany u Milevska 607789, budova č. p. ...57. Je to historická budova kovárny z 19. století, kterou na místě vedle původní dřevěné kovárny, stojící v místě budovy Borovany č. p. 25 ještě r. 1825 (dle mapy z knihy M. Dohnal: Historická kulturní krajina v novověku a mapy uložené v jihočeském oblastním archivu-pobočka Jindřichův Hradec a archiválie Borovany pozemková kniha rustikální v tomtéž archivu) zřejmě postavil kovář Martin Šibal z Borovan mezi lety 1825 a 1847 či kovář Josef Noska z Borovan (původem ze Srlína), jenž si vzal za manželku vnučku Martina Šibala a od r. 1847 byl v Borovanech kovářem (dle matriky římskokatolické farnosti Bernartice kovář Noska žil aktivně ještě r. 1871, kdy se podruhé oženil). Po skončení aktivní kovářské činnosti Josefa Nosky byl pak kovářem v Borovanech František Filip, který již r. 1890 aktivně provozoval kovářské řemeslo. Z architektury budovy, z ústního vyprávění mojí prababičky Anastázie Trojáčkové, rozené Kolářové, o kováři Noskovi a z mnou výše zmíněných poznatků vyplývá, že budova bývalé kovárny vznikla mezi léty 1825 a 1874. Asi r. 1874 koupili Noskové jiný dům v obci, tudíž kovárna již stála, neboť by nebylo potřeba budovat kovárnu, když koupili celý tzv. grunt. Budova bývalé kovárny je v relativně dobrém, téměř původním stavu. Je zděná se sedlovou polovalbovou střechou z hliněných pálených tašek. Většina fasády je v původní bílé barvě vápenných nátěrů s tmavým soklem typickým pro jihočeský vesnický pozdní klasicismus. Původní je zřejmě i komín s oloupanou fasádou. Původní či značně starobylé jsou i dřevěné vchodové dveře a okno ve štítě v podloubí budovy spolu s vikýřem a se zárubněmi. Historicky a architektonicky rušivá je pouze novodobá břízolitová fasáda ve štítové části domu směrem k silnici a návsi, naštěstí provedená v architektonicky celek nerušícím barevném odstínu. V současnosti budova slouží jako součást obytného stavení s dalšími budovami přistavěnými a přestavěnými později. Budova je z návsi volně přístupná, a to i její část pod podloubím, pouze interiér je nepřístupný..
