Výklenková kaplička sv. Kajetána u Stádlce v okrese Tábor.
© Pavel Vítek 08/2024
Stádlec je městys v okrese Tábor. Leží devět kilometrů severně od Bechyně a asi patnáct kilometrů jihozápadně od Tábora, stranou hlavních dopravních tahů. Leží v povodí Lužnice, přes kterou se klene národní technická památka Stádlecký most. Výklenková kaple svatého Kajetána, místně zvaná Kajetánka, stojí u silnice III/13711, která vede ze Stádlce směrem ke Stádleckému řetězovému mostu.
Výklenková kaple svatého Kajetána, místně zvaná Kajetánka, je drobná barokní sakrální stavba z 18. století. Kaple má typický trojúhelníkový nebo mírně zvlněný štít. ...Uprostřed kapličky je hluboká zaklenutá nika, ve které původně stávala buď soška, nebo malovaný obraz svatého Kajetána. Dnes je osazen novodobým obrázkem. Stavbu kapličky musel v 18. století povolit nebo přímo financovat tehdejší majitel stádleckého panství, jelikož stála na jeho pozemcích. V té době vlastnila panství Anna Ludmila z Terešova. Dnes je kaplička udržovaná především díky místním lidem a obcí, což dokazuje i fakt, že podle ní oficiálně pojmenovali autobusovou zastávku stojící nedaleko..
Svatý Kajetán z Tiene se narodil se v roce 1480 v Tiene u Vicenzy v Itálii. Byl vychováván v křesťanských ctnostech. ...Od dětství vynikal zbožností. Právnického vzdělání a doktorátu z církevního i občanského práva dosáhl r. 1504 v Padově. Po otcově smrti se rozhodl vystudovat bohosloví. Začal žít asketicky. Konal dobré skutky zejména mezi nemocnými a všechen zbylý čas věnoval modlitbě. Pověst o jeho činnosti a schopnostech se dostala k papeži Juliovi II., jemuž pak sloužil jako tajný sekretář a v papežské kurii už od r. 1506. V roce 1516 přijal v srdci Boží povolání a byl vysvěcen na kněze. V roce 1518 se mu podařilo vzdát se hodnosti papežského preláta a navštívit rodný kraj Vicenzu. V touze po širší působnosti Kajetán v r. 1520 odešel do Benátek, usídlil se v nové nemocnici a v oděvu obyčejného ošetřovatele prokazoval s horlivostí skutky milosrdné lásky. Zámožnější mu pak začali přispívat na potřeby a zvětšení ústavu. Kajetán je také uváděn jako zakladatel nemocnice pro nevyléčitelně nemocné. K návratu do Říma se rozhodl na radu zpovědníka v roce 1523 a záhy se tam seznámil s Janem Petrem Caraffou, biskupem z Thaete, dnes Chieti, pozdějším papežem Pavlem IV. Ten se vzdal svého úřadu, aby se připojil ke Kajetánovi. Pomohl mu uvést do života kongregaci "řeholních kleriků", kteří si volili naprostou chudobu i službu náboženského vzdělávání duchovenstva a lidu. Nesměli nic vlastnit a almužnu směli přijmout jen tehdy, byla-li z vděčnosti Bohu. Ve svátek Nalezení svatého kříže roku 1524 složili první sliby a podle diecéze se nazývali theatini a pak také po zakladateli kajetáni. Jejich řádové společenství bylo 24. 6. téhož roku potvrzeno papežem Klementem VII. Z jeho pověření pak pracovali na reformě breviáře a misálu. Podle řádových pravidel byl každý třetí rok volen nový představený, probošt, a zprvu jim střídavě byl Caraffa a Kajetán. V roce 1533 založil další klášter v Neapoli. Po třech letech byl o. Caraffa jmenován kardinálem a odešel řídit biskupství theatské. Kajetán pak zřizoval další kláštery v zanedbaných farnostech a přispíval k obnově víry. Sám vynikal skromností, pokorou a žil velmi asketicky. Když se přiblížil jeho odchod z pozemského života, vyslovil přání: "Můj Spasitel zemřel na kříži, nechte mne zemřít alespoň na popelu." Zemřel 7. 8. 1574. Blahořečen byl r. 1629 papežem Urbanem VIII. a r. 1671 papežem Klementem X. prohlášen za svatého. Kajetáni se za pontifikátu Pavla IV., kterým se r. 1555 stal Caraffa, rozšířili i do dalších zemí. Od r. 1666 i do Prahy, kde r. 1717 postavili kostel sv. Kajetána. Jeho socha se nachází také na Karlově mostě. Svatý Kajetán z Tiene je patronem proti moru, hladu, ochráncem jedinců v těžkých životních situacích a také patronem dobré úrody..
