Kestřany - horní tvrz

Jejím nejstarším známým držitelem byl Albert z Kestřan, připomínaný poprvé v r. 1315. jeho synové Michal, Šimon a Bartoloměj se uvádějí v r. 1338. Díl zemřelého Bartoloměje daroval pak (1360) král Karel IV. bratrům Buškovi, Ondřeji a Jakubovi ze Lhoty. O Ondřejovi jsou zmínky v l. 1370 – 1396. Počínaje Arnoštem (1396 – 1404) nazývali se majitelé této tvrze Údřažskými z Kestřan. Před r. 1416 Arnošt z Kestřan prodal tvrz s dvorem, dílem vsi Kestřan a vesnicí Lhotou příbuznému Vaňkovi Koktanvi, od něhož pak získal tvrz v r. 1460 jeho synovec Bohuslav. Ten přikoupil kestřanskou dolní tvrz v r. 1475 a vše prodali jeho synové Václav a Jiřík r. 1491 Jindřichu ze Švamberka, který si v následujícím roce vymohl u krále Vladislava II. osvobození Kestřan z manství. Po Jindřichovi ze Švamberka (+1523) dědil Kryštof ze Švamberk (+1534). Když se v r. 1540 dělila jeho pozůstalost, získal Kestřany jeho syn Jindřich. Po jeho smrti (1574) připadl kestřanský statek r. 1576 příbuznému Kryštofu Švamberkovi, a když tento v r. 1582 zemřel, zdědil Kestřany v r. 1584 Jan Vilém ze Švamberka z borské rodově větve (+1590). Třebaže se jeho syn Jindřich Erenreich nepřipojil k odbojným stavům, byl mu kestřanský statek po bitvě u Záblatí (1619) císařskými vojáky vypleněn. Syn Jiřího Jan Vilém po dosažení plnoletosti převzal r. 1627 kestřanský statek, na němž žil se svou manželkou Johankou, rozenou Trčkovou z Lípy až do své smrti v r. 1651. Protože neměl mužské potomky, převzala statek, horní tvrz s dvorem, dolní tvrz a vesnice Kestřany, Lhotu, Sudoměř, Vítkov, Dobev, Nepodřice a Zátaví Janova dcera Františka Polyxena, provdaná Paarová. Nejstarší částí tvrze je tzv. purkrabství v severní polovině nádvoří, které si dosud zachovalo v přízemí raně gotické klenby a portály. Pravděpodobně již koncem 14. století bylo toto jádro sevřeno hradbou se dvěma hranolovými obytnými věžemi při jihozápadním nároží a na východní straně a menší válcovou věží na severovýchodě. Za Švamberků byl vystavěn vstupní pozdně gotický palácový trakt vložený před starší jižní hradbu. Součástí východního křídla paláce byla kaple sv. Maří Magdalény, klenutá sklípkovou klenbou. Tvrz je obehnána příkopem původně napájeným vodou z blízkých rybníků. Dřevěný zdvihací most k bráně nahradil v 18. století dnešní kamenný. Sál paláce získal v 16. století renesanční klenbu s bohatou freskovou výzdobou zjištěnou sondami.