Bratronice

Vladykové z tohoto rodu drželi zdejší zboží až do roku 1509, kdy jej získal Smil ze Sedlce. Po krátkém období v majetku pánů z Mirovic se kolem roku 1575 ujímá držení Bratronic hejtman prácheňského kraje Jan Horčice z Prostého, který nechal místo staré nevyhovující tvrze vystavět roku 1603 nový zámek. Po jeho smrti roku 1616 připadly Bratronice se sousedním Zábořím a Bezděkovem jeho dceři Saloméně Vratislavové z Prostého. Saloménina dcera Markéta Lažanská a rodina Lažanských z Bukové pak načas spojila bratronické zboží s Manětínem. V 18. století se zámek stal znovu sídlem – tentokrát rodiny Gfässer a poté Talacků z Ještětic. Dnes je v soukromém majetku a není přístupný veřejnosti. Starší feudální sídlo zemanů v Bratronicích nebylo dosud lokalizováno, lze pouze hypoteticky předpokládat, že stávalo v severozápadní části dvora nad rybníkem. Mohutná renesanční patrová budova zámku Jana Horčice byla postavena podle vzoru rožmberské Kratochvíle, jak dodnes vypovídá nápis nad vchodem ze vstupní síně na schodiště. Dnešní nevýrazná hladce omítnutá průčelí zdobí především hlavní bosovaný portál, nad nímž je umístěna umělecky velmi hodnotná kamenná deska s aliančním znakem stavebníka a jeho manželky Kateřiny z Kokořova. Zatímco současná vysoká mansardová střecha je až výsledkem úprav z druhé poloviny 18. století, v interiéru se dochovala původní renesanční dispozice s valenými a neckovými výsečovými klenbami. K východnímu boku zámecké budovy je přistavěna mladší kaple s panskou oratoří. Velmi zajímavý a architektonicky hodnotný je i přilehlý dvůr, zejména jeho severní křídlo – bývalý pivovar, kde se dochovalo původní klenuté přízemí, krov a především úplný východní štít s čučky, pilastry a obelisky. Jeho celkové řešení svědčí o působení školeného mistra, nejspíše z okruhu stavitele Kratochvíle Baldassara Maggi.

V r. 1708 získali Battagliové za vojenské zásluhy titul svobodných pánů. Na sklonku 18. století se rod rozdělil do dvou linií, z nichž mladší žila v Haliči a starší v Čechách. Z haličské linie proslul baron Quido Battaglia (1846-1915), ctitel dcery Karla Havlíčka Borovského. Bratronice získal baron Josef Battaglia (1824-1891) z české linie, ale nejpozoruhodnější postavou pro nás není on, ale baron Christian Battaglia (narozen 1914), nadšený cyklista a sportovec tělem a duší. On a jeho sestra Blanka měli v Bratronicích krásné dětství, plné pohybu v přírodě i doma na zámku. Otec byl původně hulánem a potom zemědělcem a chovatelem kaprů, matka uměla šest řečí, skládala básně a vůbec to byla vzdělaná dáma. Rodiče jezdili po panství na koních, ale dětem učarovalo kolo, velocipéd. Nejprve to zkoušely v zámecké hale na kamenných dlaždicích, potom i na nádvoří a v okolní krajině. Blanka se dokonce vydala na kole až do Švýcarska. Ona i její blonďatý modrooký bratr brzy zatoužili porovnat své cyklistické schopnosti s ostatními. Na první závody jeli v r. 1929 do Berouna. To bylo Christianovi 15 let a dojel druhý, Blanka byla čtvrtá. To zřejmě rozhodlo o jejich dalším životě, o jejich společné vášni. Zvláště Christian začíná jezdit dlouhé vzdálenosti a polykat tisíce tréninkových kilometrů. Vojnu musí jako šlechtic obsolvovat u dragounů, ale zřetelně si oddechne, když opět může koňské sedlo vyměnit za kolo. Jede na něm dvacetkrát do Německa, dvacetkrát do Rakouska, pětkrát do Švýcarska, pětkrát do Itálie a jednou do Francie. Jezdí jen se suchým chlebem v kapse a pije jen vodu. On i jeho sestra zůstali vždy skromní a nenároční, navzdory tomu, že byli ze zámku. Christian se zúčastnil nesčetně závodů, vyhrál řadu cen a plaket, ale velkého nic nevyhrál. Nijak jej to však neodradilo a závodil dál. Závodil i po r. 1948, kdy jeho rodina přišla o zámek Bratronice a bojovala o holé přežití. Byl zedníkem, závozníkem nákladních aut, tvrdě pracoval. Z kola však neslezl a závodil a závodil. Desítky let. Mistrem světa se nikdy nestal, ale sportovcem s velkým srdcem určitě. Navzdory době a všem strázním. Dnes se na jeho památku jezdí v jižních Čechách Memoriál Christiana Battaglii a spisovatel Ota Pavel věnoval jemu i jeho sestře půvabnou povídku Baroni na kolech..