Ústí

Josef Kšír. Ten ve své práci uvádí, že je hradisko od jv. chráněno umělým valem, a to ve čtyřech řadách za sebou v celkové šířce asi 45 m a na délku asi 150 m. Celkové převýšení valů se dle něj jeví jako 7 – 10 metrové. Největší výšky dosahují prostřední valy (převýšení 5 – 7 m), krajní (první a čtvrtý) jsou asi jen kolem 2 m vysoké. Na jižní straně přecházejí valy do prudkého srázu k potoku, kde vykliňují směrem k severu. Na severní straně se nachází v systému valů jakýsi poloostrov ve výši plochy hradiska, který patrně kryl příchod do valů od východu. Na západě, severu a severovýchodě je hradiště chráněno strmými svahy. Dnešní situace se od té, popisované v r. 1948, o moc neliší. Pozůstatky mocného opevnění se systémem čtyřnásobných valů a příkopů se nachází na zalesněném ostrohu nad křižovatkou silnic z Teplic nad Bečvou do Ústí a do Opatovi. Hradiště je přístupné od jihovýchodu, odkud taky lokalitu od stoupající plochy polí vyděluje zmíněný systém opevnění. V současné době probíhá v areálu hradiště odlesňování a následná výsadba nových stromků. Je možné, že právě touto činností byl narušen střední, největší val. Toto místo je bez průzkumu prozatím nejistě považováno za místo vstupní brány. Prudké svahy lokality na severu a západě jsou místy porušeny starším lámáním kamene.

Tuto teorii převzal i I. L. Červinka. Podrobně hradiště v Ústí popsal až v roce 1948 vrchní městský technický rada v.v. Ing. Josef Kšír. Zjišťovací průzkum byl na této lokalitě proveden v roce 1988 M. Šmídem z ÚAPP Brno. Celkem byly na lokalitě provedeny 4 sondy. Zjištěna byla slabá sídlištní vrstva se středohradištní keramikou a sídlištní objekt zapuštěný do vápencového podloží opět se středohradištní keramikou a osteologickým materiálem.

Jiří Tichánek. Hlavní indicií na existenci hradu Teplice byly tři náhrobní kameny rodu Svrčovských v bývalém farním kostele v Hranicích. Na jednom z nich byl nápis: "statečný rytíř Michal, Pán na Švrčově a Teplicích, atd.". Tyto kameny byly ztraceny či zničeny při zboření starého kostela a stavbě nového. Je tedy zřejmé, že existovalo minimálně sídlo po kterém vznikl tento predikát. L. Scholz ve své práci o památkách Hranic z r. 1864 píše, že hrad Teplice ležel na levém břehu Bečvy na lomem "Baránka" zvaným. Hrad prý náležel pánům Svrčovským a byl jimi postaven či násilně vydobyt. V době L. Scholze prý již není po hradě ani památky. Existenci hradu Teplice naopak zpochybnil F. Zapletal, který prohlásil, že je jen výtvorem fantasie. Co tedy víme? Hrad Teplice prý stával nedaleko Svrčova, na levém břehu Bečvy a nad lomem zvaným "Baránka". Jako predikát jej také používal šlechtický rod. V současnosti víme, že se nedaleko hradu Svrčova, nad levým břehem Bečvy, na ostrohu nad starými drobnými lomy, nachází rozsáhlé mladohradištní hradisko na katastru obce Ústí. Hradiště existovalo do 10. až 11. století a jak archeologické nálezy tak skladba hradiště tomu odpovídají. Připustíme-li však, že toto strategicky výhodně položené místo s přímým výhledem na 1500 m vzdálený hrad Svrčov mohlo být využito fortifikačně i ve středověku, pak lze vyslovit doměnku, že hradiště v Ústí může být totožné s hradem Teplice. Kromě výhodné podoby a staršího, snadno využitelného systému mohutných valů a příkopů, mluví na podporu hypotézy i nálezy železných šipek s tulejí i trnem, využívaných hojně ve 14. a 15. století. Pokud zde tento hrad stával, pak byl stavěn převážně patrně ze dřeva, neboť se na lokalitě nezachovalo žádné zdivo. Je jisté, že páni ze Svrčova o starém hradisku věděli a zřejmě jej dle autora mohli využít pro ochranu a kontrolu staré obchodní stezky z Hranic do Kelče a Hustopečí..