celkový pohled na mlýn od zahrady
vpravo krytý převod pro pohon bývalé pily
© Jan P. Štěpánek 05/2011
Tak zvaný vodní mlýn Wesselsky – jedna z nejzajímavějších funkčních technických památek na Novojičínsku leží nenápadně ukryta v malé vesničce Loučky nedaleko města Odry, při řece Odře. Vodní mlýn je unikátní svým zachovalým hospodářským areálem, ale především pak udržovanou originální mlýnskou technologií, kterou se díky úsilí manželů Králových, současných majitelů, podařilo uchovat a opět přivést k životu.
Mlýn již řadu let prochází rekonstrukcí, která pomalu přináší viditelné výsledky. Technická památka je zájemcům kdykoliv po telefonické domluvě (nebo pokud jsou majitelé doma) přístupná a pan Král sám provede návštěvníky zajímavou historií a technologií mlýna spolu s ukázkou způsobu mletí. Mlýn dostal po mnoha desetiletích opět dřevěné vodní kolo a zborcený náhon byl opětovně opraven tak, aby návštěvníci mohli vidět a slyšet klapat vodní kolo.
Manželé Královi na mlýně krom prohlídek nabízejí i příjemné turistické ubytování, takže se Wesselsky mlýn může stát hezkým východiskem turistických i cyklistických výletů po Odersku.
Historie vodního mlýnaRoku 1571 byl mlýn předán Janem Tomášem ze Zvole a Goldsteinu do rukou Paulu Schwarzovi. Na základě privilegia zmíněného šlechtice měli povinnost do mlýna docházet k semletí sedláci z nedalekých Jakubčovic. Roku 1693 se mlýn dostává do držení rodiny Hanse Weigela, kde zůstal až do roku 1762. Tehdy areál vodního mlýna získává koupí Johann Wesselský, původně dolní mlynář ze sousedních Jakubčovic. Tehdy byl mlýn již větším zděným areálem se 3 vodními koly (krom kola na mletí bylo i kolo na šrotování a pro pohon vodní pily – gatru). V roce 1792 přebírá po otci mlýn syn Lorenz, který se významně přičinil o rozšíření mlýna a majetku Wesselských. Jako poděkování Bohu nechal nedaleko mlýna vystavět v roce 1808 památný kamenný kříž, který zde stojí dodnes. Po Lorenzovi přebírá majetek jeho syn Josef a následně i jeho vnuk Ferdinand. Posledním majitelem mlýna z rodu Wesselsky se stal František Ferdinand, který rozšířil funkci mlýna i o malou elektrárnu, v níž vyrobenou elektřinu dodával do horní části obce. František Ferdinand Wesselsky tragicky zahynul ke konci 2. světové války a zbytek rodiny byli jako Němci odsunuti do Bavorska. Roku 1946 přebírá mlýn Hubert Pazdera, který byl přes svou matku s rodem Wesselských spřízněn. Doba však mlynářům nepřála. Slibně se rozvíjející hospodářství bylo pod nátlakem ukončeno v roce 1959 a mlýn začal nezadržitelně chátrat. Vzácná mlýnská technologie začala trouchnivět, vodní kola uhnila a kamenné zdi náhonu se rozpadaly. V posledních deseti letech se dcera zemřelého Huberta Pazdery, paní Věra Pazderová, provdaná Králová, snaží se svým manželem Jaroslavem mlýn probudit k životu. A evidentně se jim to daří..
|
Přihlášení |
