© Milan Caha 10/2013
Typ drobné sakrální památky, která se v našich zemích začala objevovat již v gotice. Představují sloup, u kterého byl připoután a bičován před svojí popravou Ježíš Kristus. Ve 14. - 17. století měla nejčastěji podobu žulového nebo pískovcového sloupu, zakončeného lucernou s křížem na vrcholu. Ač se oblast od oblasti jejich podoba mírně lišila, základní součásti - patku či sokl, sloup či dřík a kapličku či lucernu měla vždy. Na sloupu či na patce byly často znázorňovány předměty, související s Kristovým umučením - hřeby a kladivo, kopí s houbou namočenou do octa, důtky, kleště, kostky (se kterými římští vojáci hráli o jeho šat) apod. Od období baroka až do počátku 20. století byla u nás častější boží muka zděná - z lomového kamene či z cihel, s trojhranným nebo čtyřhranným půdorysem.
|
Přihlášení |
