
„Co jste nyní Vy, byli jsme i my. Co jsme nyní my, budete i vy“....velmi známý citát provázející mnohá místa s pohřební tématikou, ale právě zde, v Hustopečích nad Bečvou, pochopíte jeho smysl a zamrazí vás někde hluboko v nitru.
Rodinná hrobka šlechtického rodu von Baillou v Hustopečích nad Bečvou byla vystavěna až v letech 1885 – 87. Pro její umístění bylo vybráno místo poblíže současného vlakového nádraží Hustopeče nad Bečvou, při silnici do Kelče, necelý kilometr jjz. od zámku.
Původně v těchto místech stával hřbitov jehož centrální část hrobka tvořila. Co zde nalezneme dnes? ..... jen velmi smutnou spoušť. Není zde již hřbitov. Celé místo je zarostlé nízkou vegetací a poměrně vysokými stromy, které kolem dokola vytvářejí podivnou smutnou atmosféru. Místa hrobů zde připomínají jen občasné prohlubně v terénu a patrna je i drobná zídka. Místu stále vévodí rodinná hrobka von Baillou, ale dnes v trochu jiném duchu než tomu bylo před několika desítkami let.
Původní rodinná hrobka je tvořena čtvercovým objektem kaple s drobným půlkruhovým závěrem na severní straně. Stavba je završena plechovou střechou s drobnou čtvercovou vížkou ve středu. Hrobka je vystavěna v neorenesančním slohu. Nároží zdobí pilastry zakončené korintskými hlavicemi, které nesou profilovanou podkorunní římsu. Samotná korunní římsa je rovněž bohatě členěna a profilována. Boční strany prolamuje dvojité okno ukončené dvojicí oblouků a orámované bohatými šambránami s pilastry na bocích. Průčelí hrobky je ukončeno trojúhelným tympanonem s „okem Božím“. Bohatě štukově zdobený vstupní portál je po bocích ozdoben dvěma nikami se sochami. Do vstupu vede několik drobných schodů. Interiér hrobky je tvořen čtvercovým sálem s vysokým klenutým stropem a o něco nižším půlkruhovým závěrem hrobky. Interiér kaple byl původně malovaný. Půlkruhovým závěrem stavby vedou točité schody do samotné prostorné krypty.
Popis kaple by byl pěkný, kdyby realita nebyla tak strašná. Hrobka je v naprosto dezolátním stavu. Omítka špinavá, mnohde kusy chybí. Na mnoha místech se vyřádili rádoby umělci svými velmi inteligentními kresbami na omítku. Schody ke vstupu jsou propadlé, sochy v průčelí poškozeny. Že jsou vybita i všechna okna není třeba ani psát. Do interiéru kaple je možno se snadno dostat. Pozůstatky dveří jsou otevřené celoročně. Vnitřek kaple je špinavý, na mnoha místech provlhlý. Podlaha v místě půlkruhového závěru chybí zcela, a tak se naskýtá výhled až do podzemní krypty. Když opatrně sestoupíte v očekávání až dolů do krypty ....... nenaskytne se Vám pohled na zdobené či jiné rakve s těly posledních majitelů hustopečského panství. Neuvidíte totiž nic, právě to NIC se zde nachází. Krypta je zcela vyrabována a prázdná.
Chce-li se člověk alespoň trochu zamyslet nad existencí a smyslem života, vřele návštěvu tohoto místa doporučuji. I silní jedinci zde budou mít velmi svíravý pocit. A právě tehdy opět uslyšíte ... co jsme nyní my,......budete i vy !
Zachariáše Hermanna z nedalekých Hranic. S povolením konzistoře č. 11637ze dne 26. října 1887 byla hrobka posvěcena a obdařena indultem pro jednu mši svatou ročně..