Křemencový val dlouhý cca 3,8 km, táhnoucí se od Prachatic severovýchodně. Dosahuje výšky až 15 metrů a byl v historii několikrát využit při obléhání města. V r. 1905 byl pojmenován Schillerova skála, po r. 1918 byl označován jako Žižkova skalka, která byla r. 1989 vyhlášena přírodní památkou.
Žižkova skalka je výrazný křemencový val dlouhý cca 3,8 km, který se táhne se od Prachatic severovýchodním směrem. Začíná v bezprostřední blízkosti historického centra Prachatic, asi 150 m od hradeb. V jižní části skála dosahuje výšky až 15 metrů a pro svoji strategickou polohu byla v historii několikrát využita při obléhání města. V roce 1420 ji jako velitelské stanoviště při dobývání Prachatic použil Jan Žižka, v září 1620, na počátku třicetileté války, odtud řídil obléhání císařský generál, hrabě Karel Bonaventura Buquoy. Původně bylo místo označováno pouze jako Skalka, v roce 1905 ji prachatičtí Němci pojmenovali Schiller–Felsen (Schillerova skála) a instalovali zde plaketu a dvě pamětní desky. Stopy po deskách a nápis Schiller–Felsen jsou na skále zřetelné dodnes. Po roce 1918 začala být lokalita označována jako Žižkova skalka, toto označení ale nikdy nebylo kodifikováno. Po anexi Sudet se vrátilo místo k německému názvu a po roce 1945 zpět k českému označení. Roku 1989 byla Skalka vyhlášena přírodní památkou (ev. č. 1238). Chráněné území má rozlohu 0,3 ha a leží v nadmořské výšce 567–588 m n. m. U Skalky začíná okružní Vyhlídková stezka kolem Prachatic (celková délka 15 kilometrů) a Svatopetrská naučná stezka, vedoucí ke hřbitovnímu kostelu svatých Petra a Pavla.
Milan Caha, 29.8. 2021
