Skalka

Žižkova skalka je výrazný křemencový val dlouhý cca 3,8 km, který se táhne se od Prachatic severovýchodním směrem. Začíná v bezprostřední blízkosti historického centra Prachatic, asi 150 m od hradeb. V jižní části skála dosahuje výšky až 15 metrů a pro svoji strategickou polohu byla v historii několikrát využita při obléhání města. V roce 1420 ji jako velitelské stanoviště při dobývání Prachatic použil Jan Žižka, v září 1620, na počátku třicetileté války, odtud řídil obléhání císařský generál, hrabě Karel Bonaventura Buquoy. Původně bylo místo označováno pouze jako Skalka, v roce 1905 ji prachatičtí Němci pojmenovali Schiller–Felsen (Schillerova skála) a instalovali zde plaketu a dvě pamětní desky. Stopy po deskách a nápis Schiller–Felsen jsou na skále zřetelné dodnes. Po roce 1918 začala být lokalita označována jako Žižkova skalka, toto označení ale nikdy nebylo kodifikováno. Po anexi Sudet se vrátilo místo k německému názvu a po roce 1945 zpět k českému označení. Roku 1989 byla Skalka vyhlášena přírodní památkou (ev. č. 1238). Chráněné území má rozlohu 0,3 ha a leží v nadmořské výšce 567–588 m n. m. U Skalky začíná okružní Vyhlídková stezka kolem Prachatic (celková délka 15 kilometrů) a Svatopetrská naučná stezka, vedoucí ke hřbitovnímu kostelu svatých Petra a Pavla.