městské opevnění

Výjimku tvoří hradební ulička navazující na Mlýnskou ulici, která ústí do náměstí u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Jedná se o úsek vedle Nové brány (zachováno torzo). Tento úsek je v blízkosti mlýnského náhonu (poblíž náměstí) poměrně dobře zachován v původní výšce i se střílnami. Další volně přístupná část hradeb se nachází na dvoře domu pánů z Lipé na náměstí a uvažuje se o její rekonstrukci a úpravě na park..

poloviny 12. století bylo centrem kraje. V 2. polovině 12. století byla v podhradí tržní a zeměpanská ves, předchůdce dnešního města. Profitovala díky své strategické poloze na dálkové Libické cestě z Moravy do Čech, kterou hradisko Ivaň střežilo. Ivančice se poprvé pod svým názvem připomínají r. 1221. Byly původně královským městem. Roku 1278 zažilo první vpád – nepřátelských vojsk Rudolfa Habsburského. Město se z nájezdu relativně vzpamatovalo, aby bylo ovšem za 26 let, roku 1304 zcela vypáleno a vylidněno… Není jasné zda bylo tehdy už ohrazené (městská hradba se předpokládá nejpozději od 2. poloviny 14. století), ale město zažilo mimořádně krutý vpád pomocných kumánských oddílů ve vojsku rakouského vévody Albrechta. Kumáni byli původně kočovný kmen z východních stepí, který začal být vytlačován Mongoly a jinými asijskými kmeny a od 11. století se šířil do Evropy. Byli obávanými válečníky, hbitými jezdci a výbornými lukostřelci. Proto je s oblibou panovníci využívali ve svých vojenských službách. Ve 14. století byli definitivně obráceni na křesťanství a asimilovali se s Maďary. Napadení obyvatelé Ivančic hledali před Kumány neúspěšně záchranu v kostele s opevněnou věží, která tehdy stála samostatně. Celé město i s obyvateli ukrytými v kostele lehlo popelem. Ještě v roce 1312 viděl Petr Žitavský, autor Kroniky zbraslavské, rozpukané zdi chrámu a uvádí, že při požáru chrámu, ve kterém uhořeli obyvatelé Ivančic, vytékal tuk z mrtvých těl daleko ze dveří. Z podnětu Václava II. byly Ivančice obnoveny, osazeny novými obyvateli a aby se neopakovaly nedávné události, bylo celé město obehnáno pásem městského opevnění s baštami a doplněno o městský hrad navazující na hradby, který se poprvé připomíná už roku 1308 a v r.1336 je uváděn jako markraběcí. Dnes zatím nemůžeme objektivně říci, kde vlastně stál. Původně se lokalizoval k Oslavanské bráně, kde dnes stojí renesanční palác městského úřadu (dům pánů z Lipé). Ten byl označován za hrad přestavěný na zámek a oporou tohoto všeobecně rozšířeného názoru byl nález gotických sklepů pod objektem. Ty však jsou v současnosti interpretovány jako zbytky několika středověkých měšťanských domů. Tím by se stal domnělý "zámek" "obyčejným“ městským renesančním palácem a hrad nutno hledat jinde. Archeologové se přiklání k vedlejšímu místu u hradeb v dnešní farní zahradě, kde stojí objekty bývalého farního hospodářského dvora s mnoha gotickými stavebními prvky. Archeologický průzkum tohoto dobře zachovaného prostoru nezasaženém výstavbou by byl velmi žádoucí. Město po nové kolonizaci ještě více nabylo na významu a proslulo pěstováním vína. V 15. století se města násilím zmocnili husité. Roku 1461 se někdejší královské město dostává do rukou pánů z Lipé jako věnné ochranné město. Roku 1476 kupuje Ivančice mocný moravský šlechtic Vilém z Pernštejna. Na počátku 16. století došlo k rozsáhlé přestavbě městského opevnění, které bylo zesíleno a upraveno do dnešní podoby. Hradby měly čtyři brány a dvě výpadní branky. Zpevňovalo je šest polokruhových bašt v rozích nepravidelného podlouhlého mnohoúhelníku, zčásti dodnes zachovaných. Městská fortifikace tehdy zaujímala plochu nepravidelně oválného areálu o ploše zhruba 11 ha. Do dnešní doby se dochovalo pouze torzo nejmladší Nové brány ze 70. let 16. století..