kaple sv. Peregrina

Věřící u kaple prosili o pomoc Boží a modlili se za šťastný návrat. Kromě náboženského významu sehrála kaple také důležitou úlohu při měření tzv. vídeňského poledníku v roce 1759, kdy byla jedním z pomocných trigonometrických bodů (smyslem měření bylo určení tvaru a velikosti Země). Tradice poutí byla přerušena obdobím komunistické vlády, v posledních letech byla tato tradice obnovena - každou druhou nebo třetí neděli v květnu se koná pěší pouť ke kapli..

Světec nastavil i druhou tvář, zatímco v duchu prosil o odpuštění pro Peregrina a ostatní. Peregrin byl dojat jeho pokorou a mírností a padl na kolena, prose světce o odpuštění. Později zpytoval své svědomí a zamýšlel se nad vlastním životem. Při modlitbě v chrámu, před obrazem Matky Boží, ucítil nutkání k pouti do Sieny s výzvou, aby se přidal k servitům. Peregrin volání uposlechl, vstoupil do kláštera servitů, a po nějakém čase byl vyslán zpět do svého rodného města, aby zde získal příznivce a vybudoval klášter, což se mu povedlo. Peregrin si zachoval skromnost a žil velmi asketicky - udává se, že si po 30 let vůbec nesedl, při jídle, modlení a spaní klečel nebo byl opřen vstoje o zeď či skálu. Připisuje se mu řada zázraků - mnoho uzdravení (břišní nemoci, uzdravení slepého), vyhánění ďábla. Legenda vypráví, jak na sklonku svého života onemocněl s nohou - projevila se u něj rakovina. Nohu mu měli amputovat. Peregrin se celou noc před plánovaným výkonem modlil, a poté co vyčerpáním usnul, ráno shledal, že jeho noha byla zázrakem uzdravena. Svatořečen byl 27.12.1726 papežem Benediktem XIII. Je uctíván jako patron rodiček a šestinedělek, je vzýván o pomoc při nemocech nohou, rakovině, dně, moru a revmatismu. Mezi jeho atributy patří kříž, kříž, rána na noze, řádový oděv servitů..