
Gotický trojlodní kostel s polygonálním presbytářem a barokní klenbou. Věž, původně stavěná samostatně jako strážn, je zakončena renesanční helmicí. Renesanční je i kruchta a kalvínská kaple. V baroku doplněny oltáře. Na svornících křížových kleneb v západní polovině kostela jsou vytesány znaky města (tři korbele), pánů z Lipé (zkřížené ostrve), pánů z Kravař (zavinutá střela) a pánů z Rožmberka (pětilistá růže). Kostel je dlouhý 42 metrů a široký 21,5 metri. Věž o straně 8,5 metru je vysoká 53 metrů s ochozem ve výšce 30 metrů.
1304 kostel, tehdy ještě s rovným dřevěným stropem, byl vypálen Kumány sloužícími ve vojsku rakouského vévody Albrechta. Po roce 1312 byla zahájena přestavba kostela. A to presbytáře s žebrovou klenbou. Stěny trojlodí byly postaveny do přelomu 14. a 15. stol. V letech 1474–1495 byla vybudována sakristie a byly zaklenuty hlavní a obě boční lodi. R. 1486 se původně královské město dostává do vlastnictví pánů z Lipé. R. 1560 byl zrušen přilehlý hřbitov a byla postavena kalvínská kaple a r. 1561 vystavěna renesanční helmice věže. Po r. 1600 byl vestavěn renesanční kůr. V roce 1763 po požáru kostela byla gotická klenba presbytáře nahrazena nižší barokní. V letech 1946–1953 byla v hlavní lodi prolomena okna a byly upraveny střechy bočních lodí, architekt Klaudius Madlmayer provedl rozsáhlou opravu. V letech 1986–88 byla položena nová podlaha a zřízen obětní stůl dle Vatikánského koncilu..
Když později zpovědník, kterému se onen věřící svěřil, se snažil hostii vyjmout, zeď začala krvácet. Zázrak přilákal velké množství lidu a mezi sestramy přivedenými z oslavanského kláštera došlo k viděním a extázi. To se dozvěděla i královna Eliška a již 4. května 1312 přijela do Ivančic, když doprovázela Jana Lucemburského při jeho moravském tažení. V její družině byl i kronikář Petr Žitavský, který vše zaznamenal. Královna získala zázračnou hostii a uložila ji ve Zbraslavském klášteře..