
Kaple obdélníkového půdorysu je umístěna v nárožním útvaru zámečku, který tím získává podobu částečně dvoupatrové budovy. Interiéry kaple jsou bohatě zdobeny. Interiéry nenovického (dřívější název Brněnských Ivanovic) zámečku byly za Engelberta Hermanna opatřeny štukovou výzdobou od Baldassara Fontany , který se taky podílel v roce 1724 na výzdobě kaple na Velehradě. První podlaží zámečku získalo štukami B. Fontany výrazně reprezentativní charakter.
V rozmezí let 1682–1686 byla tvrz pro velehradského opata Františka Petra Sylaveckého barokně přestavěna na zámek, pravděpodobně dle návrhu Giovanniho Pietra Tencally. Období přestavby dokazuje i letopočet 1683 nad hlavním vchodem, i když šlo asi o původní termín konce prací, který nebyl dodržen. Zámeček, který měl zpočátku plnit funkci sídla správy odloučeného statku, se stal především rezidencí velehradských opatů v blízkosti zemského hlavního města. Za opata Bernarda Kašpárka (1691–1699) dochází k vybudování rozsáhlé zahrady. V letech 1725 až 1739 byl zplnomocněným zástupcem velehradského kláštera v Nenovicích vzdělaný cisterciák Engelbert Hermann (1675–1744), který nechává v zámečku postavit kapli Panny Marie, zároveň byl zámek vyzdoben štukami B. Fontany. Za jeho působení bylo přistavěno rozsáhlé hospodářské zázemí. V roce 1750 byla téměř celá ves zničena požárem. Z centrální části vesnice zůstaly zcela ušetřeny jenom zámeček a sýpka. Po zrušení kláštera v roce 1780 se statek stává majetkem náboženského fondu. Roku 1790 kupuje zámek s panstvím brněnský měšťan Jan Reindl s manželkou Kateřinou. Manželé Reindlovi převádějí majetek na svoji dceru Josefu provdanou Malou. Její dcera v roce 1825 prodává celý statek rytíři Josefovi Čaderskému a guberniálnímu radovi Karlovi z Rechtenbachu. V roce 1826 přenechává Čaderský svůj podíl Rechtenbachovi, který v roce 1831 odkazuje statek své dceři Marii, provdané Čaderské. Čaderští vlastní statek až do 2. 12. 1919, kdy získává statek včetně zámečku Marie Fossek z Laa an der Thaya, která byla majitelkou až do roku 1945. Její manžel Edwin Beigl vlastnil vinice u Mikulova a Znojma a rozsáhlé sklepy pod zámečkem používal na dozrávání vína. Po roce 1945 přišli o majetek díky Benešovým dekretům. Vlastní budova zámečku byla v letech 1945 až 1948 pod správou památkového úřadu. Od roku 1949 byl areál zámečku využíván organizacemi zemědělského stavebnictví pod různými názvy (v letech 1966 až 1995 Zemědělské stavby). V letech 1980 až 1984 byla provedena rekonstrukce zámečku a správní budovy. Tyto objekty tak získaly svůj původní vzhled klasicistních, bohatě členěných hnědobílých fasád. Celý areál byl státním majetkem až do roku 1992, kdy se v rámci privatizace staly majitelem Zemědělské stavby, a.s. V letech 1995 až 1996 byly majitelem Stavby Brno, a.s. a v letech 1996 až 2000 Geotest Real, s.r.o. Od roku 2000 byla částečným a od roku 2001 je stoprocentním majitelem obchodní a realitní firma Jamoz, s.r.o. V současné době zde působí několik dalších firem..