Mlýn se skládá z mohutné cihlové dvoupatrové strojovny, k níž ve dvoře přiléhá menší patrová budova. Nad mlýnským náhonem je moderní elektrárna. K těmto budovám přiléhá původní obytné kamenné renesanční křídlo ve tvaru L. Je zde zachováno ostění dveří a vchází se do něj hlavním vchodem s dřevěným schodištěm z počátku 20. století. Hlavní budova je ve dvoře opatřena dřevěnou pavlačí a vysokou střechou. U hlavního vchodu návštěvník nepřehlédne velkou obdélníkovou pískovcovou desku, která byla původně umístněná o něco níže vpravo. Je opatřena dvěma šlechtickými reliéfními erby obklopenými vavřínovými věnci s letopočtem 1578. Tato deska představuje tak trochu záhadu. Uvádí se, že erby nepatří žádnému z uváděných majitelů mlýna, ale že se dostala neznámým způsobem na budovu Stříbského mlýna z renesančního zámku v Miroslavi (býv. pozoruhodná gotická vodní tvrz). Letopočet se totiž vztahuje k roku dokončení renesanční… číst dále
Stříbský mlýn je jedním z nejstarších a nejzachovalejších mlýnů regionu. Byl postaven v neznámé době (patrně již v pozdním středověku) ve skalnatém a úzkém údolí řeky Jihlavy. Z Ivančic k němu vedla úzká cesta mezi skalami a divokou řekou. O vzniku mlýna hovoří zajímavá pověst, ale první písemně prokazatelný majitel byl Jan Štěpnický, po něm Ondřej Freisleben z Jihlavy a jeho bratr Matl. Jenže neznáme data, kdy těmto majitelům mlýn patřil. Víme jen, že v této době byl mlýn nazýván Novým či Štěpnickým mlýnem. Poprvé se o mlýnu nepřímo píše až v roce 1536 v úmluvě tehdejšího majitele Ivančic Jana z Lipé s pánem Dolních Kounic Žabkou z Limberka, kde se mj. dohodli, že si ivančičtí měšťané mohou založit vinohrad u mlýna blízko Ivančic zvaného „Kolovrat“. Mlýn pak nadlouho mizí z písemných zmínek a uvádí se až roku 1586, kdy se jako majitel uvádí Jan Stříbský z Kružce – první… číst dále
Ke Stříbskému mlýnu nedaleko Ivančic se vztahují i dvě pověsti. První mluví o velkém hladu, který nastal díky ničivé povodni v Ivančicích, která zničila úrodu na polích. V té době byl v Ivančicích nedostatek chleba a byl drahý. Dokonce ani ptáci v okolních lesích neměli co jíst. Proto nad tržiště v Ivančicích přilétla holubice a ukradla kousek chleba pekařce ze stánku. Vzlétla nad Ivančice, ale za krátko byla pronásledována dravcem a proto chleba upustila v místech dnešního Stříbského mlýna. Zde ho našel člověk, co potom na tomto místě založil mlýn, aby zmírnil chudobu místních lidí… Na paměť této události byl na budovu mlýna umístněn kamenný znak, který znázorňuje holubici s bochánkem chleba v zobáku. Druhá, novodobá pověst dále hovoří o původním účelu kamenného znaku (který pochází ze 17. století) s holubicí. Prý byl umístněn nejdříve na okenním pilíři v místech kam sahala hladina rozvodněné řeky… číst dále
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.
Na hradní skále Trenčianského hradu je římský latinský nápis z období Římské říše, který je nejstarším nápisem na Slovensku a býval taky nejstarším nápisem v tehdejším Československu. Majestátní Trenčianský hrad patří k nekrásnějším hradům na Slovensku a jeho mohutná Matúšova věž je výraznou dominantou celého kraje. Z podhradí Trenčianského hradu se na řece Váhu vyvinulo město Trenčín s mnoha historickými a kulturními památkami.
|
Přihlášení |
