klášter premonstrátek Rosa coeli s kostelem P. Marie

Vilém z Kounic zahájil stavbu kláštera v r. 1181 a do nově zbudovaného kláštera byly v roce 1183 uvedeny premonstrátky z kláštera v Louňovicích. Klášter byl pojmenován Rosa coeli – Nebeská růže a je nejstarším ženským klášterem na Moravě. Z dochovaných pozůstatků románského zdiva obsažených v severním a západním křídle dnešní křížové chodby je možné usoudit, že kostel byl s největší pravděpodobností zděný, ale ostatní stavby byly patrně jen dřevěné. Význam kláštera se postupně zvyšoval a od roku 1284 stal klášterem královským. Pod svou ochranu jej vzal český král Václav II. V této době byl klášter na tak vysoké ekonomické úrovni, že si mohl dovolit z vlastních prostředků vybudovat pro svou ochranu na návrší nad Kounicemi pevný gotický hrad. Po ukončení stavby hradu, někdy před rokem 1330, byla zahájena velkolepá nákladná přestavba klášterních budov, která se protáhla až přes rok 1400. Z původních románských staveb kláštera byly uchovány jen drobné fragmenty, převážná část byla postavena jako novostavba. Roku 1423 byl klášter husitskými vojsky vypleněn a zapálen. Po požáru byla nad chrámem obnažena klenba, která se v důsledku povětrnostních vlivů zřítila. Chrámová loď byla poté zakryta pouze trámovým stropem a původní klenba již nikdy nebyla obnovena. Roku 1434 však již byl klášter opraven. Na počátku 16. století nastal velký úpadek kláštera. Probošt Göschl přestoupil k luterskému vyznání a oženil se s jednou z místních jeptišek. Olomoucký biskup zjistil, že život jeptišek v dolnokounickém klášteře byl „neřestný a krajně pohoršlivý“. Nadále trvající neřestný život řeholnic přiměl okolní obyvatelstvo k přepadení kláštera. Jeptišky se pak rozutekly a chrám byl částečně zpustošen a zneuctěn. Opuštěného kláštera s panstvím se roku 1527 ujaly Moravské zemské stavy a ty jej předaly králi Ferdinandu I. Ten panství nejprve zastavil a posléze roku 1537 prodal Jiřímu Žabkovi z Limberka, který si Dolní Kounice zvolil za své hlavní sídlo a nechal opravit klášterní chrám. Za dalších majitelů panství však klášter pozvolna pustnul. O obnovu kláštera se ještě pokusili premonstráti ze strahovského kláštera. Roku 1698 budovu odkoupili a v následujícím roce upravili bývalou kapitulní síň na kapli. Nechali postavit novou barokní budovu konventu a v následujících letech renovovali křížovou chodbu a opravili kostel. Roku 1703 byl nově zastřešený kostel znovu vysvěcen. Téhož roku však Dolní Kounice zachvátil obrovský požár, který zničil i zrestaurovaný klášter. Opravena byla již jen budova konventu, kostel byl ponechán ve zříceninách a obřady se konaly pouze v kapli. Strahovští premonstráti se dalších pokusů o obnovu vzdali a roku 1808 prodali klášter i s kostelem zpět dolnokounickému panství. Od té doby se budovy začaly definitivně měnit ve zříceniny. Až roku 1895 nechal hrabě Josef Herberstein provést nejnaléhavější opravy. Od roku 1926 byly v klášteře prováděny z podnětu Komitétu pro záchranu památek v Dolních Kounicích udržovací a restaurátorské práce. V současné době je majitelem kláštera římskokatolické biskupství v Brně. Historické budovy užívá město Dolní Kounice, které objekt zpřístupnilo veřejnosti..

Bydlely samostaně v malých celách, které byly umístěny v budově vedle kláštera. Cely byly velmi chladné. Budovu s klášterem spojovala úzká chodba. V celém klášteře nebyla zasklená okna a topilo se puze v jediné společné místnosti. Zřejmě i proto se jeptišky dožívaly v průměru jen 30-ti let. Jejich těla se pohřbývala přímo v kášteře pod podlahou v křížové chodbě, která obklopuje rajskou zahradu. Při archeologickém průzkumu byly objeveny hroby ve třech vrstvách nad sebou.Těla byla po archeologickém průzkumu ponechána na původních místech..