
Hradiště zabíralo podstatný díl dnešní městské části Moravského Krumlova Rokytná. Bylo vybudováno na skalnatém ostrohu, na třech stranách prudce spadajícího do údolí říčky Rokytné. Přístup po šíji na jižní straně byl chráněn příkopem. Druhý pás opevnění předěloval ostrožnu na dvě části, rozsáhlé jižní (snad dvojdílné) předhradí – označované jako „Malé hradisko“ a severozápadní část „Velké hradisko“. V letech 1959–60 proběhl v okolí vnitřního příkopu archeologický výzkum. Ten prokázal, že vnitřní strana příkopu byla chráněna hradbou s dřevěnou palisádou. Rovněž byly objeveny pozůstatky vstupní brány či věže zničené ohněm. Velké hradisko bylo dále opevněno obvodovou kůlovou hradbou. Na ploše hradiště byly objeveny stopy po polozahloubených chatách se zbytky ohnišť nebo pecí. U Rokytné byly odkryty kostrové hroby, datované nálezy esovitých záušnic a sedmi denáry knížete Konráda I. Brněnského (1061 až 1092). Pozůstatky opevnění jsou dnes málo zřetelné, plocha vnějšího hradiště je zastavěna, na ploše vnitřního hradiště je pastvina.
První slovanské osídlení zde bylo pravděpodobně od 8. století. V polovině 11. století, kdy dal kníže Břetislav I. v rámci posílení státní organizace na Moravě vybudovat soustavu menších hradisek, vzniklo nad Rokytnou nové opevněné sídlo. V písemných pramenech se jako hradisko Rokyten objevuje roku 1052 v nadační listině kapituly staroboleslavské, roku 1086 v zakládací listině kláštera v Opatovicích nad Labem a roku 1146 v darovací listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Hradisko bylo dobyto a zpustošeno v bojích mezi českými a moravskými Přemyslovci. Došlo k tomu roku 1146 při tažení Vladislava II. proti moravským údělným knížatům v čele se znojemským knížetem Konrádem. Po zničení hradiska Rokytná ztratila svůj význam, stala se majetkem drobné šlechty..