Dolní Kounice

Ve 14. století bylo na vstupní straně vybudováno rozsáhlé předhradí s věžovou bránou a v 15. století byl hrad rozšířen o další prostory a opevněn baštami. V jedné z těchto bašt se dochovala vzácná pozdně gotická fresková výzdoba. Z renesanční přestavby Žabky z Limberka se nám dochovalo nejvíce. Jedná se zejména o dělovou baštu na jižním nároží paláce a mohutný barbakán před vstupní bránou. Do severního koutu vnitřního nádvoří umístil točité schodiště (nad vchodem do něj je dodnes viditelný jeho erb s žabkou). To je bohatě zdobeno po celé výšce renesančními kamennými reliéfy, které představují různé – mnohdy fantaskní – živočichy. V našich zemích toto schodiště nemá obdoby a je právem návštěvníkům ukazováno jako rarita. Nachází se ovšem, jako celý zámek, v katastrofálním stavu. V havarijním stavu je i vzácná renesanční klenba v Rytířském sálu vybudovaná za Drnovských z Drnovic. Ti na východní baště vybudovali kapli s druhotně osazenými gotickými okny. Pozdější úpravy v baroku, zejména po požáru zámku roku 1623, se celkové hmoty hradu nedotkly..

Souběžně s přestavbou kostela byl na kopci nad klášterem vybudován hrad, který měl sloužit k ochraně kláštera. Roku 1221 se připomíná Albert z Kounic a r. 1255 Svatoslav z Kounic. Po zrušení kláštera získává panství i s klášterem a hradem roku 1537 Jiří Žabka z Limberka a začíná rozsáhlou přestavbu hradu do podoby stále dobře opevněného renesančního zámku. Z původní stavby se dochovaly jen hradby. Kolem zámku byl založen rozlehlý park, který byl později upravován. Roku 1561 prodal Burian Žabka, syn Jiřího Žabky, panství se zámkem Zikmundovi Prakšickému ze Zástřizl. Od Prakšických koupil panství r. 1588 Bernard Drnovský z Drnovic, který zámek nechal v letech 1588–1618 stavebně upravit - bylo přistavěno patro a rozšířeno předhradí. V době stavovského povstání byl zámek v majetku Johanky Drnovské z Drnovic a jejího chotě, Jiříka Ehrenreicha z Rogendorfu. Ač se ničím neprovinili, bylo jim panství pod záminkou, že utekli ze země, zkonfiskováno a r. 1623 prodáno kardinálovi Františkovi z Ditrichštejna. Mikulovští Ditrichštejnové nadále zámek využívali jen jako sídlo správy panství. Roku 1663 dobře opevněný zámek odolal nájezdu tatarského vojska. Na počátku 18. století nechali Ditrichštejnové zámek barokně upravit. Zámek byl v majetku Ditrichštejnů do r. 1862, kdy panství získali sňatkem Herbersteinové, kteří jej převzali víceméně jako hospodářskou budovu. Po pozemkové reformě roku 1918 získal zámek správce velkostatku Karel Rubeš. Za německé okupace na zámku sídlil wehrmacht. Při osvobozování Dolních Kounic roku 1945 zasáhlo zámek několik dělostřeleckých granátů. Toho roku jej Karel Rubeš vyměnil s JUDr. Václavem Édlem za vilu v Kašperských Horách. Roku 1948 byl zámek z části znárodněn a zahrnut pod správu Státního statku. Nějakou dobu bylo v objektech učňovské středisko s internátem. Roku 1974 došlo k definitivnímu znárodnění budov a přechodu do správy KSSPPOP Brno, která měla záměr objekt zrekonstruovat jako své reprezentační, kulturní a společenské centrum. K tomu ovšem nedošlo a hrad byl znehodnocen betonovým nástřikem, který měl zejména na nádvoří zajistit alespoň jeho částečnou konzervaci. Od roku 1986 vlastnila zámek Státní vědecká knihovna. Roku 1992 byl zámek v restituci navrácen JUDr. V. Édlovi, který jej prodal soukromé společnosti L.V.P. (majitel Dr. Ing. František Zoubek). Složité poměry zapříčinily vlekoucí se soudní spory, které se táhly 12 let. Zámek mezitím chátral. Po ukončení sporů byla r. 2006 zahájena rekonstrukce zámku, který je v současnosti otevřen návštěvníkům a mimo prohlídek zámku se zde pořádají nejrůznější společenské akce..