klášter benediktinů s kostelem sv. Petra a Pavla

Památník je otevřen denně kromě pondělí od 10:00 do 16:00..

Podle druhé falešné zakládací listiny byl roku 1048 pak byl z této celly zřízen skutečný klášter zasvěcený sv. Benediktu. Klášter byl zřízen jako probošství podřízené břevnovskému klášteru až do roku 1813 (vznik opatství). Klášter požíval vážnosti a držel si výsady potvrzené například i Karlem IV.. Přes několik ničivých událostí v průběhu své historie zůstal defacto až do konce 17. století v románské podobě (husitské období kupodivu nijak klášter nepoznamenalo). Havarijní stav ovšem vyvolal potřebu generální přestavby, kterou zahájil probošt Placid Novotný kolem roku 1690, který ovšem stihl pouze postavit dvě nové věže chrámu. Skutečná přestavba kláštera se rozběhla od roku 1721 podle architektonických plánů pražského architekta Giovanni Santiniho-Aichla za probošta Pirma. Hrubou stavbu podle Santiniho plánů pak prováděl brněnský stavitel František Klíčník. Následně dokončoval stavbu celého kláštera vídeňský architekt Ch. O. Oestl, který Santiniho projekt upravil zejména v dekorativní složce. Potlačil gotizující tendence a prvky plánu, což se projevilo zejména v řešení průčelí. Zachováno bylo naštěstí Santiniho prostorové řešení chrámu, který se inspiroval Guariniho návrhem kostela P. Marie Etingské pro Prahu z roku 1679. Chrám je syntézou longitudinálního a centrálního typu – do jednolodního prostoru s převýšenou klenbou je vložen oktogonální útvar. Prostorové hloubky bylo dosaženo opakováním motivu triumfálního oblouku se zmnoženými pilastry a polosloupky – gotický odkaz. Monumentálního účinku bylo zase dosaženo obrovskými okenními otvory, přičemž kompozice jejich tvarů rovněž odkazuje vzdáleně ke gotickým oknům s dělených kružbami. Fresky v chrámu a prostorách kláštera jsou dílem brněnského malíře Jana Jiřího Etgense (presbytář zničený roku 1763 zemětřesením byl znovu vymalován Josefem Winterhalterem), sochařskou výzdobu obstaral Ignác Lengelacher, Ondřej Schweigel, Benedikt Edele a rajhradský řezbář Ignác Bergman. Oltářní obrazy namalovali Jan Jiří Etgens, Josef Führich, František Preis a další. Stavba chrámu byla hotova k roku 1730 a o devět let později došlo k jejímu vysvěcení. Starší věže byly pouze zajištěny opěrnými pilíři. Samotný chrám musel být kvůli vlhkému podloží zajištěn dřevěnými piloty, které byly záměrně zavlažovány (stejně jako u kláštera v Plasech). Celý areál kláštera byl hotov teprve v roce 1840, přičemž nebyl plán realizován úplně (chybí například severní část budov prelatury uzavírající prostor před chrámem). Zatímco chrám je poměrně originálním půdorysným útvarem, samotný konvent je koncipován tradičním způsobem na pravoúhlé osnově. Honosně vyzdobená a výškově zdůrazněná prelatura se odlišuje od střídmějších konventních a hospodářských budov. Z architektonického hlediska tedy není samotný klášter tak zajímavý jako třeba Santiniho stavba kláštera v Plasech se svými technickými podivuhodnostmi. Klášter plnil svou funkci až do roku 1950, kdy došlo k násilnému vystěhování řeholníků, jejich internaci a zrušení klášterní instituce jako takové. Objekt si přivlastnila armáda (funkce skladu) a díky jejímu přístupu byla drtivá část vnitřní výzdoby konventu včetně fresek a podlah barbarsky zničena (původní stav interiérů prelatury ukazují tři fotografie pořízené za první republiky). Jediným intaktně zachovalým prostorem se stala cenná knihovna (cca 65 000 svazků), která byla v roce 2004 důkladně zrestaurována a obnovena. Vnější podoba kláštera zůstala v podstatě zachována. K obnovení klášterní komunity došlo až v roce 1997. V roce 2005 pak byla v klášterních prostorách otevřena první část plánovaného Památníků písemnictví na Moravě..

Památník je otevřen denně kromě pondělí od 10:00 do 16:00..