Rusecký písník

Ve skutečnosti se nejedná o jednolitou plochu, ale na jihu nalezneme malý písník, který vznikl nejdříve. Ten je od velkého a novějšího písníku oddělen pruhem souše s několika desítkami stromů a keřů. Dříve se dalo kolem celé vodní plochy projít, což dnes není již možné, protože ze strany městské části jsou pozemky obehnány ploty až přímo k vodě. Rybáři a plavci jsou tak zejména využívány břehy na severu a západě písníku, přičemž na části jeho jihovýchodního břehu je rybolov zakázán..

Nejvýznamnějším z výše uvedených vodních ploch byl rybník Rozkoš, který byl nad vsí založen v roce 1490 královéhradeckou obcí. Tehdejší měšťané využili zdejší zamokřené krajiny, jež byla protkána různými prameny a potoky, z nichž se do dnešní doby zachovaly pouze Černilovský potok a Librantický potok, jejichž soutokem vzniká posléze Piletický potok. Při vzniku rybníka Rozkoše byla zatopena též louka královéhradeckého měšťana a soukeníka Jana Franuše, za kterou obdržel výměnou louku pod Březhradem, kde se nacházel největší a nejvýnosnější městský rybník, protože každoročně z něho bylo sloveno kolem 400 džberů ryb za 800-850 kop grošů českých. Roku 1520 přibyl k Rozkoši nejspíše rybník Kochánek, protože ruseckým obyvatelům byla dána tráva v rybníce u Lochenic jako náhrada za trávu, jež jim byla zatopena při dělání rybníka. V roce 1541 bylo zmíněno, že Ruský rybník byl sloven v pátek po sv. Matouši a prodáno na něm 60 džberů kaprů po 2 kopách a 22 groších a na různo prodáno 16 kop a 40 kaprů a za všechny ryby z tohoto rybníka bylo celkem přijato 142 kop, 14 grošů a 4 denáry. Další zpráva o Ruském rybníku, Piletickém rybníku, Kochánku a Skalickém rybníku pochází z roku 1547, kdy byly spolu s Rusekem zabaveny králem městu Hradci Králové a prodány Janu z Pernštejna. Ten si je dlouho nenechal, protože byly daleko od jeho panství, a tak je ještě v témže roce odprodal Dobši Vranovskému z Doubravic, jenž je roku 1548 prodal Jakubu Kadrmanovi z Kelče, císařskému rychtáři v Hradci Králové. V roce 1553 koupila královéhradecká obec vsi Rusek, Piletice a Skaličku s výše zmíněnými rybníky od rytíře Bernarta z Nestájova a z Rýzmburka, purkrabího kraje hradeckého, jakožto poručníka vdovy Kateřiny a sirotků po Jakubu Kadrmanovi z Kelče a na Hoříněvsi, a to za 3 050 kop grošů. Již roku 1593 se ale při povodni strhla hráz rybníka Kochánku. Po bitvě na Bílé hoře byly rybníky opět zkonfiskovány a spolu se vsemi Rusekem, Pileticemi a Skaličkou zastaveny v roce 1623 Marii Magdaleně Trčkové z Lípy, roz. z Lobkovic a 2. května 1627 jí byly všechny tyto majetky prodány za 8 649 kop, 8 grošů a 5 peněz, čímž se staly součástí smiřického panství, i když v následujících letech byly rovněž jádrem sporů této šlechtičny s městem Hradcem Králové, o čemž svědčí dopis purkmistra a městských konšelů z 25. května 1630, listina místodržících království Českého z 28. června 1630 a odpověď výše zmíněné hraběnky ze 6. února 1631. Když se přestávalo rybniční hospodářství vyplácet, došlo roku 1730 k vysušení rybníků Rozkoš, Kochánek a Piletického rybníku. V roce 1810 si místní sedlák Václav Bouček najal část pozemků a rybník Rozkoš a část pozemků od panského dvora ve Skaličce. V té době přestal být Rozkoš používán jako občas napouštěná vodní plocha, ale stala se z něj pole a pastviny. Naopak na místě Piletického rybníka byla zřízena panská myslivna, jež vyhořela roku 1826 a po dalším požáru již nedošlo k jejímu obnovení. V roce 1867 byl prodán vypuštěný rybník, náležející tehdy obci a sloužící jako louka, vlastníkům smiřického panství. Od roku 1909 se nacházela v obci pouze vodní nádrž, jež vznikla z původního rybníčku, kterému se říkalo Zbraň, pokud nepočítáme ještě drobná jezírka - Polákovo, Hodkovo a Na břehách, jež zanikla v několika vlnách melioračních prací ve 20. století. „Úplný adresář a popis politického okresu Královéhradeckého. Okresy: Králové Hradec, Hořice, Nechanice a veškeré politické obce a osady“ od Václava Kudrnáče z roku 1903 to výstižně popisuje takto: „Z ostatních rybníků na bývalém panství Smiřickém a Hořiněvském: u Ruska, Divec a Slatiny, pak z malých jezírek u Střebše a jinde zbyly jen nepatrné močály a kalužiny.“

S obnovou rybníků se nepočítalo, protože louky Na rybníce byly v roce 1922 přiděleny do nájmu pouchovské Domovině. Roku 1925 byla na hrázi bývalého Piletického rybníka vysázena místním okrašlovacím spolkem hrušňová alej. Naopak u obecního sadu, kde byl další rybník a pak pastvina, a kde se dodnes říká Na Rozkoši, bylo založeno a v roce 1926 upraveno dětské a sokolské hřiště, na němž byla také umístěna železná konstrukce letní tělocvičny, jež se dosud nacházela na školním dvoře. Zbytek vysušených rybníků byl přidělen zdejším občanům v rámci pozemkové reformy a dělení skaličského a světského velkostatku téhož roku, případně na něm vzniklo vojenské letiště (vykoupené pozemky k jeho vybudování byly slavnostně předány státu 1. října 1928). V tomto stavu vydržely zdejší vodní plochy až do poválečného období. Teprve v roce 1971 se objevil plán MNV na opětovné napuštění obecního rybníka, který by posloužil zároveň jako zdroj vody v případě požáru. Současné vodní plochy - „Rusecký písník“ (znám rovněž i jako „Rusek“) a „Pod Radary“ vznikly jako písníky, první počátkem 50. let 20. století a druhý o desetiletí později. V místech Ruseckého písníku se měl tedy původně nacházet výše zmíněný Piletický rybník, což lze vidět např. v mapě I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783. Po jeho zániku zde byla zejména pole a celé lokalitě se říkalo „Mezi cestama“, to od toho, že byla situována mezi dvojicí cest - jednou od Věkoš ke Skaličce a druhou od Pouchova přes Rusek ke Skaličce, což můžeme zaznamenat v indikační skice stabilního katastru z roku 1840. V té době náležela zdejší pole řadě rolníků - Františku Duškovi ze Skaličky, Václavu Adamírovi z čp. 3, Václavu Francovi z čp. 22, Janu Hodkovi z čp. 27, Josefu Hodkovi z čp. 13, Jiřímu Janáčkovi z čp. 12, Janu Pourovi z čp. 4, Josefu Valáškovi z čp. 33, Václavu Šrámkovi z čp. 41, Jiřímu Hrnčířovi z čp. 28, Janu Petrákovi z čp. 51 a mnohým dalším. Mnoho se nezměnilo ani po vzniku JZD, kdy byla tato pole postupně zcelena. Teprve počátkem 50. let 20. století se zde začalo s těžbou písku, což je možné zaznamenat např. v leteckém měřicím snímku z roku 1953. Těžba však neprobíhala velkým tempem, a tak výměra písníku rostla velmi pomalu. V 60. letech 20. století se začalo těžit nad tímto starým písníkem, kde se zastavila těžba v 1. polovině 70. let téhož století (ještě v roce 1979 v něm stál opuštěný a vybrakovaný kovový plovoucí bagr), čímž vznikl de facto Rusecký písník (zvaný i jako písník Rusek), jenž dosáhl své maximální plochy v polovině 80. let 20. století, kdy se dokonce uvažovalo o jeho postupném zavážení nadbytečnou zeminou z různých staveb po městě i okolí, např. z budované tranzitní telefonní ústředny. Ta byla nakonec po dohodě s JZD rozvezena po zdejších polích. V té době již písník sloužil ke koupání a rybaření (od 60. let 20. století tu pořádala MO ČSRS Hradec Králové řadu soutěží, např. Závody pionýrů-rybářů) a v zimních měsících také k bruslení či hraní hokeje. Vznik tohoto "lákadla" však přinášelo také řadu špatných věcí, jak dokazuje např. článek "Hradeckých novin" z 30. května 1996:

"Okolí písníku pod kontrolou

Rusek - Jedním z problémů této lokality zejména v letním období je zdejší písník. Ten totiž přitahuje řadu výletníků, kteří se zde utáboří a leckteří motoristé si zase zdejší vodní plochu pletou s autoumývárnou. Přitom právě u písníku platí mimo jiné zákaz stanování. Zmíněná situace se stala terčem kritiky místních občanů. Jak nás včera informoval předseda komise místní samosprávy Milan Kotala, dohodli se se strážníky, kteří si vezmou prostor u písníku pod kontrolu."

Dnes má písník výměru kolem 18 ha (včetně starého písníku u lokality "Familie", odděleného úzkým pruhem země, jímž dříve vedla pěšina z Ruseku k letišti) a díky restitučnímu zákonu se nachází na pozemcích mnoha vlastníků (Václav Holanec a Jarmila Vejrochová, Stanislav Hrůša, Zdeněk Procházka, Ludmila Moravcová, Josef Pour a Jana Pourová, Vítězslav Kutík, Statutární město Hradec Králové, Hana Hlavsová, Miloš a Jitka Andrysovi, Ing. Jiří Pour, Lenka Chlubnová, MUDr. Jana Szanyi, Vladimíra Kánská, David Horák, Ing. Pavel Provazník, Tomáš Suchánek, Ing. Jiří Petr). Vedle toho je písník součástí mimopstruhového revíru ČRS 451 034 - Labe 31 (viz https://www.najdirevir.cz/o/451034-labe-31-pisnik-rusecky)..