Březhradský rybník

Ostrov, Hluboká nebo Na rybníku. Tímto pohledem se můžeme dobrat toho, že v období své největší slávy mohla jeho výměra překračovat 2 km², přesně se to však již nikdy nedozvíme, vzhledem k době jeho trvání..

Kuřího jezera, jež se mělo nacházet kdesi v blízkosti Březhradu, aniž bychom dnes znali jeho přesnou polohu. V dobách své existence patřil k těm nejvýnosnějším a největším z královéhradeckých obecních rybníků, neboť každého roku z něj bylo získáno na 400 džberů ryb v hodnotě 800-850 kop českých grošů. Uvádí se, že jeho stavbu zahájila královéhradecká obec v roce 1532, ale některé prameny hovoří o tom, že je ještě staršího původu, což se nedá vyloučit, protože tato místa bývala podmáčená ještě před vybudováním této vodní plochy. Navíc grunt pro rybník byl získán již roku 1490 od královéhradeckého soukeníka Jana Franuse, jenž místo něj obdržel směnou obecní louku. Když však otevřeme Švendovo dílo, zjistíme, že tomu bylo trochu jinak. Jan Franus vlastnil původně louku v Ruseku, jež byla zaplavena Ruseckým rybníkem, a tak obdržel louku u Březhradu. Ve výše zmíněném roce 1532 pak došlo k jejímu obehnání pevnou hrází a tarasem a následně byla zatopena, když se 23. října téhož roku královéhradecká obec domluvila ohledně povolení s Vojtěchem z Pernštejna. Aby měl rybník dostatek vody, byl k jeho napájení zřízen tzv. Březhradský náhon, který vedl z Labe nad předměřickým mlýnem a dnes ho po několika úpravách známe pod pojmenováním Malý Labský náhon. Jeho budování bylo zahájeno roku 1533, v roce 1548 byl za Jana z Pernštejna prodloužen až na březhradský mlýn a koncem 18. století vedl vodu na předměřické mlýny Na nových (1699-1904), Na starých (před 1531-1911), Budín (1717 - začátek 20. století), plácecké mlýny Kydlinov (1535-1913) a Valchu (1790-1896), kuklenský Temešvár (1749 - začátek 20. století) a již jmenovaný, původně na Stěžerském potoce se nacházející březhradský mlýn (1548-1904), přičemž původně se vyhýbal Temešvárskému rybníku a teprve po roce 1780 byla jeho část zrušena a voda převedena do nového koryta, jež již vedlo touto vodní plochou a pod ní voda tekla již opět starým řečištěm. Zřízení tohoto náhonu i rybníka samotného však vyvolávalo spory se sousedním šlechtickým rodem Pernštejnů, neboť obě vodní stavby způsobovaly podmáčení okolních pozemků. 25. listopadu 1538 došlo k uzavření smlouvy mezi Janem z Pernštejna a královéhradeckou obcí v příčině Březhradským rybníkem zatopených vrchnostenských gruntů, podmáčení luk i dědin, začež Hradečtí postoupili 20 jiter luk na Polabí a lesů v Trávníku. Zároveň se zavázali k tomu, že potrubím z rybníka do Kuřího jezera nebudou pouštět vodu dolů a přistaví další prkna na opatovickém stavu. Naopak jim byl schválen plán na zřízení rybníka pod Boharyní. Jaké příjmy z něho byly, zjistíme např. z výtahu příjmů všech městských důchodů z roku 1541, v němž se píše, že Březhradský mlýn byl sloven v pátek po Všech Svatých a prodáno na něm 339 džberů kaprů, přičemž za 101 kop kaprů bylo získáno celkem 843 kop, 51 grošů a 3 denáry (podle zápisků dějepisce Františka de Pauly Švendy). Není tedy divu, že byl častokrát zván jako "obecní poklad". Netrvalo však dlouho a rybník se ocitl v majetku, jenž byl zabaven městu císařem Ferdinandem I. To se psal rok 1547, aby se následně dostal do rukou Pernštejnů. V roce 1559 ho královéhradecká obec odkoupila zpět od Jaroslava z Pernštejna a na Pardubicích, a to "se dnem i s násadou, s borky v témž rybníku i pod Březhradem ležícími, i s tím kusem olšinky pod týmž rybníkem Březhradským, i s tou strouhou a tokem svobodným, kterýž se počíná s splavem nad mlýnem Předměřickým i s rybníkem, kterýžto slove Vraždovský, i s těmi toky a výpady z téhož rybníku Březhradského". Obdobně se stalo s rybníkem po bitvě na Bílé hoře, aby byl roku 1628 navrácen městu v rámci majetku, určeného císařskou milostí „na vychování kněžstva, žákovstva a chudých ve špitálech“. To však nebylo to nejhorší, protože válečné události se zasloužily o velké škody na rybníku. V listopadu 1640 byl vyloven Březhradský rybník, ale protože předtím vojáci téměř všechny ryby vychytali, mohla být městským hodnostářům dána jako deputát pouhá desetina obvyklé dávky (např. od roku 1631 náležel z výlovu rybníka 1 džber kaprů královéhradeckému purkmistrovi). V roce 1661 byl jediným skutečným lovným rybníkem, neboť další tří byly vejtažní (Nový za Obcí, Býšťský, Roudničský) a čtyři výtěrné (Datlík, Cikán, Plachta, Jáma). Na přelomu 18. a 19. století však začalo rybniční hospodářství upadat, a to nejen kvůli válkám s Pruskem, nýbrž též kvůli výstavbě královéhradecké pevnosti, díky níž se změnilo radikálně celé její okolí. Velký vliv také měla i jako na houpačce se pohybující cena ryb. Ze všech městských rybníků si udržoval dobrou úroveň právě Březhradský rybník, protože ještě v roce 1804 z něj bylo vyloveno přes 209 centů štik a kaprů. Zdálo se, že tato vodní plocha, zaznamenaná ještě v mapě I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783, přečká tuto neklidnou dobu, ale roku 1827 byl Březhradský rybník nakonec vypuštěn a v následujícím roce vysušen, rozparcelován a pronajat. Většinu z něj tehdy získal mlynář František Grégr, kterému byla roku 1830 zřízena před mlýnem vodní nádržka o výměře 40 měřic, což je vidět i z mapy II. vojenského mapování z let 1836-1852. Pronájem rolí na bývalém rybníku se vždy dražil, např. 17. června 1861 bylo rozhodnuto o období od 1. listopadu 1861 do 31. října 1867. V roce 1863 pak byla hráz březhradského rybníku osázena topoly. Bývalý rybník se však zapsal i do historie prusko-rakouské války roku 1866, protože po bitvě na Chlumu 3. července 1866 mnoho k Pardubicím utíkajících rakouských vojáků zabředlo do bahen kolem Březhradského rybníka a zanechalo zde několik vozů a spoustu dělostřeleckých nábojů. Některé prameny dokonce hovoří i o několika vojácích, kteří se měli v těchto mokřadech utopit. Svědčí o tom článek v "Moravské orlici" z 22. července 1866. Od té doby jsou pozemky po bývalém rybníku zemědělsky obhospodařovány, a to jak výnosné lučiny, tak úrodná pole (pronajímána byla zpravidla na období 12 let), a tak dnes tuto vodní plochu připomíná pouze již zmíněná mlýnská nádržka o výměře přes 1 885 m², která bývala dříve mnohem větší a nachází se naproti mlýnu přes silnici a místní pojmenování "Na rybníku", jež se užívá pro lokalitu mezi Velkým Labským náhonem a Plačickým potokem, pokud nepočítáme množství dosud se objevujícího rákosí v některých místech, kde býval rybník, případně vysoké zamokření lokality při větších atmosférických srážkách. Na závěr ještě zmiňme to, že se u rybníka bavíval lovem divokých kachen a slípek JUDr. Julius Grégr, když sem za studentských let zavítával ke svému strýci..