© Rodochrozit, 03/2011
Pravidelná dispozice zámku, velikosti spíše italské předměstské vily, znamená, že zámek je nejspíše barokní novostavbou, než přestavbou staré renesanční tvrze. Pozůstatkem této tvrze byla spíše starší budova v blízkosti zámku, využívaná jako byty pro úředníky a služebnictvo, zbořená v roce 1936 – to už ovšem s jistotou říci nelze, protože po ní nezůstaly žádné stopy, na jejím místě je dnes zámecká zahrada. Budova zámku bývá někdy připisována Janu Blažeji Santini-Aichlovi, ale bez archivních důkazů. Až na menší opravy nebyl zámek nikdy přestavěn a zachoval se tak ve své původní podobě. Strop sálu v 1. patře měl (a snad ještě má) velmi kvalitní freskovou výzdobu, jejím autorem by mohl být J. V. Neunhertz.
Ves Neděliště se poprvé připomíná v r. 1143 jako majetek Strahovského kláštera. V r. 1226 zde sídlil Ctibor z Nedělišť. V r. 1346 náležely Půtovi z Turgova, v l. 1351–1367 dominikánskému klášteru v Hradci Králové, od něhož je získal Půta z Častolovic. V l. 1448–1450 je doložen Jan z Nedělišť jako stoupenec Jiřího z Poděbrad. V druhé polovině 15. nebo na počátku 16. století získalo Neděliště město Hradec Králové, v jehož majetku jsou doloženy poprvé v r. 1509. V r. 1547 byla ves městu konfiskována pro jeho účast na protihabsburském odboji z l.1546–1547. Ještě v r. 1547 koupil konfiskovaný majetek města Jan z Pernštejna a v r. 1548 prodal Neděliště Elišce z Chlumu, manželce Hamzy ze Zábědovic. Hamza ze Zábědovic si zvolil Neděliště za své sídlo a postavil zde tvrz, jejíž stavba byla ukončena v r. 1571, jak o tom svědčí (snad) dosud zachovaná kamenná deska s hamzovským… číst dále
Za hrabat Dobřenských z Dobřenic, kterým Neděliště patřily, hořívalo v kapli jasné věčné světlo. Jednou však liknavý zámecký správce dlouho nedolil olej do lampy, takže světlo zhaslo. Lidé na to upozorňovali, ale on toho nedbal, jen se na ně utrhl a šel si svojí cestou. Když nepomohli živí, poslechl mrtvé. Byl podzimní chladný čas a v kapli se již přes týden nesvítilo. Správce seděl po dobré večeři ve vytopeném pokoji a četl spokojeně zábavnou knihu, že se mu ani spát nechtělo, ač jindy při ní pravidelně podřimoval. Jak udeřila jedenáctá, zhasla najednou v zámku všechna světla, na schodech z přízemí do poschodí se strhl podivný hukot podobný rozbouřenému větru, po chodbách to šumělo jako proud velké vody, který hrozí strhnout s sebou vše, co mu stojí v cestě. V chodbách zámku a zvláště ve správcově pokoji, něco tajemně šustilo, jako když ježek v noci slídí a chodí za nábytkem. Správce vstal a rozsvítil, aby zjistil,… číst dále
|
Přihlášení |
