
Na místě někdejšího labského ramene byl v rámci výstavby nové zálabské čtvrti v letech 1926–29 firmou Josefa Vyleťala zbudován podle projektu Josefa Gočára komplex staveb, sloužících obci nově vzniklé církve, která chtěla vytvořit protiváhu katolictví, vnímanému jako náboženství, spjaté úzce se strukturami zaniklé monarchie. Komplex na trojúhelníkové ploše sestává ze dvou symetrických budov (farní a diecesní), mezi nimiž se nachází hlavní vstupní brána. Tou lze vstoupit na první nádvoří, oddělené sloupovou galerií od druhého, na severu a jihu vymezeného kolumbariem. Východní vrchol zaujímá vlastní kostel s představenou hranolovou zvonicí. Vysvěcení areálu proběhlo v sobotu 22. 9. 1929. Od té doby nebyl kromě běžné provozní údržby nijak opravován, což se podepsalo na jeho stavu. Opravy začaly koncem 80. let, většího rozsahu však doznaly až v následujícím desetiletí.