
Jedná se o půdorysně osmibokou celodřevěnou stavbu s oddělenou štenýřovo-vzpěradlovou konstrukcí přecházející do přibližně čtvercové zvonové věže, stupňovitě zastřešené. Tento typ zvonic je charakteristický pro oblast Polabské nížiny, kde existuje v mnoha modifikacích. Nosná konstrukce je kombinací dvou základních typů, a to vývojově starší konstrukce štenýřové a mladší konstrukce vzpěradlové. Objekt je přístupný po dohodě během nedělních mší pořádaných v přilehlém kostele.
První zmínka o samostatně stojící zvonici pochází z roku 1583, kdy byl pro ni ulit zvon.V pobělohorské době byl kostel i se zvonicí opuštěn a postupně chátral. V roce 1659 byl kostel znovu vysvěcen, opraven však byl až roku 1675, kdy přešel pod správu jezuitského řádu. V letech 1858-1859 byl kostelík i zvonice díky příspěvkům dobrovolníků obnoven a nově pokryt. Použitá literatura: 1) Pamětní kniha děkanství královéhradeckého - I.díl (Okresní archiv Hradec Králové) 2) Kronika Františka Pitaše (pro továrníka Fr. Petrofa) 3) České, moravské a slezské zvonice – Karel Kuča, nakl. Libri, 2001