
Zámek v Kladrubech nad Labem je součástí národního hřebčína. Obec Kladruby nad Labem leží v Polabské nížině v místech příznivých pro chov koní, proto zde také nejprve existoval hřebčín a až druhotně k němu nechal císař Maxmilián II. ve druhé polovině 16. stol. přistavět zámek, který obýval při svých častých zdejších pobytech. Při zámku stojí kostel sv. Václava a Leopolda, který se zámkem vytváří jeden celek.
Starokladrubští koně jsou jedním z nejstarších plemen koní. Jedná se o teplokrevné plemeno, vzniklé na podkladě starošpanělské a staroitalské krve. Chovným cílem je mohutný kočárový kůň, určený k ceremoniální a reprezentativní službě. Starokladrubský kůň byl roku 1995 uznán kulturní památkou a kladrubský hřebčín s kmenovým stádem běloušů je od roku 2002 národní kulturní památkou. Od 6. července 2019 je zapsán v seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Zámek s kostelem a hřebčínem leží prakticky ve středu Kladrub nad Labem a při průjezdu obcí jej nemůžete minout.
stol. Výstup umožňuje nové vnější ocelové točité schodiště..
Kramolína. Přízemí je sklenuto křížovou hřebínkovou klenbou, patro je plochostropé..
M. Kaňky. Je možná i spoluúčast K. I. Dienzenhofera. V letech 1747 a 1757 byl zámek značně poškozen požáry a v polovině 18. stol. byla v zámku zřízena císařská manufaktura na sukno. Později, za císaře Josefa II., byl ale celý zámecký areál obnoven. V roce 1856 byl kladrubský zámek spolu s hřebčínem oddělen od pardubického velkostatku a zůstal v majetku císařské rodiny až do roku 1918, kdy se stal majetkem československého státu. Tak je tomu i dnes, kdy jej spravuje státní podnik Národní hřebčín Kladruby n. L..
Václava a Leopolda je však uváděn již v souvislosti s požáry v letech 1747 a 1757, kdy byl poškozen hřebčín i zámek včetně kostela. Dnešní podoba kostela pochází z novorenesanční přestavby za císaře Františka Josefa I., provedené roku 1858..
koupil dvůr v Kladrubech od Jana Zdechovského ze Sekeřic Vilém z Pernštejna. Za Pernštejnů byla v blízkosti dvora vybudována rozsáhlá obora. Roku 1560 Jaroslav z Pernštejna prodal statek královské komoře spolu s pardubickým panstvím. Chov koní zde byl založen již za Pernštejnů roku 1552. Císař Maxmilián II. zde v roce 1562 založil hřebčinec a položil tak základy dnešnímu chovu koní v Kladrubech. Současně zde byla postavena jízdárna a kovárna. Roku 1579 císař Rudolf II. udělil hřebčínu statut císařského dvorního hřebčína. V závislosti na zájmu panovníků se měnila situace hřebčína. Dokonce byla chovná zvířata z hřebčína přemístěna do hřebčína Eneyedu v Uhrách, kde byla až do roku 1771. Za císaře Josefa II. byl chod hřebčína obnoven. Později v letech 1836-1844 byly vystavěny nové empírové stáje. V poslední době jako národní kulturní památka prošel celkovou rekonstrukcí ukončenou r. 2015..