
Návštěva ujčínského panského sídla – dominantně postaveného ve výšce nad vsí – vnukává návštěvníkovi dvojici dojmů. Prvním z nich je (alespoň zevnější) upravenost tohoto poměrně rozsáhlého areálu. Druhý (a o poznání méně příjemný) spočívá v nemožnosti si tuto památku pořádně prohlédnout. Přistupová cesta od severu končí branou při hospodářském stavení zámku, od západu příliš neuvidíme také. Výhodu poměrně otevřeného prostoru od východu degraduje svažitost terénu – značný podhled znemožňuje celkové prohlídnutí nejatraktivnějšího (východního) průčelí hlavního křídla kulturní památky.
Tato část dvojkřídlé zámecké stavby (oproti původnímu stavu dnes o patro nižší) je podsklepená, rozkládá se na půdorysu o rozměrech 16x40m. Již zmíněné východní průčelí zdobí osm obloulů arkádové chodby. Interiér prošel mnohými úpravami, původní stav je tedy dnes nečitelný. Při jižní straně stojí nevysoká osmiboká věž se zachovalou hvězdicovou klenbou, od severu přiléhá druhé křídlo zámku. Tento masivní objekt byl patrně již od svých počátků využíván k hospodářské činnosti. K areálu zejména od západu přiléhá několikero dalších hospodářských stavení, stejně tak jako zemědělsky využívané pozemky.
Můžeme se jen domnívat, že nový renesanční zámek byl na přelomu 16. a 17. vystavěn na jejím tvrzišti. Vyloučit doměnku, že se ve zdivu současného objektu nachází relikty původního objektu by mohl jedině podrobnější průzkum. Pro další osudy zámku byl rozhodný rok 1693, kdy jej nový majitek Karel Fruvien z Podolí připojil ke kolinskému statku. S ním pak sdílel i své další osudy. Jako zámek je veden ještě koncem 18. století, ale již počátkem 19. století je přestavěn – díky absenci sídelní funkce – v panský dvůr. Jako mnohé, i ujčínský zámek si vychutnal správu JZD. Dnes je v soukromých rukou, očividně v udržovaném stavu.