Karlov

Území Karlova patřilo Královácké rychtě kochánovské, později náleželo do bývalého Vojenského újezdu Dobrá Voda. Počátkem 19. století byla na místě staré kolonizační usedlosti postavena nová horská usedlost, nazývaná po majiteli Karlohof – Karlův dvůr. Usedlost zakoupil tehdejší rakouský ministr železnic Henschl se záměrem postavit zde malý zámek. První přístavbou k usedlosti (1810) byla konírna a byty pro šafáře a kočího. Teprve kolem roku 1842 bylo započato s vlastní výstavbou zámku, později několikrát upravovaného, kdy konečná podoba je z roku 1868. Další stavbou byla kaple a kašna v parku z r. 1898. Poslední přístavbou byl postaven domek zahradníka, skleník a hájnice (1905). K rodinnému majetku Henschlů patřil též zámeček v Košicích, statek Jiřičná a horská usedlost Rovina. Zámeček byl využíván majiteli hlavně v letním období. Za první republiky Dr. Georg Henschl majetek silně zadlužil a zřejmě z finančních důvodů se oženil s dcerou vídeňského obchodníka s kávou Meinla. V pohnutých dobách kolem roku 1938 byl zámeček střediskem místních nacisticky smýšlejících Němců, usilujících o odtržení pohraničí a rozbití Československé republiky. V této době byla naše armáda v oblasti Hartmanic, Dolního Krušce a Annína připravena v pohraničních opevněních (bunkrech) odrazit německý útok. Po podepsání mnichovského diktátu došlo k evakuaci obyvatel z této oblasti. Henschl se projevoval jako fanatický zastánce nacismu a když 8. října 1938 vstupovala hitlerovská německá armáda do Hartmanic, byl první, kdo ji uvítal. Před koncem hroutící se hitlerovské říše, bylo úpatí Hamižné hory (853 m n.m.), Vysokého hřbetu a i okolí Karlova obsazeno jednotkami německé armády, které zde měly vybudovat strategicky významnou šumavskou pevnost (!). Mezitím pod tlakem postupujících vojsk spojenců (USA a SSSR) prchaly elitní jednotky s archívy a cennostmi z kundratického a kalovského zámku kolem jezera Laka a Černého jezera přes hraniční hřebeny do Bavorska. Ve dnech 3. a 4. května 1945 za podpory letectva prorazily první první jednotky 12. armádního sboru spojenecké armády USA ze Železné Rudy přes Slučí Tah, Zhůří a Mochov na Hartmanice. Další jednotky postupovaly ve směru Skelná Huť (nyní Skelná), Dobrá Voda a dosáhly 4. května 1945 Karlova. Po likvidaci posledního vojenského odporu na Hamižné hoře postupovaly tyto jednotky z Karlova směrem na Hartmanice. Henschl, místními zvaný sušický Frank, byl těmito vojsky zatčen a rozsudkem lidového soudu v Klatovech v roce 1946 popraven. Jeho žena poté emigrovala do Rakouska. V poválečných letech objekt karlovského zámku často střídal majitele: Učňovská škola v Sušici, Horské pastvinářské družstvo Hartmanice, Státní statek Hartmanice. Od 1.1.1952 po zřízení Vojenského újezdu Dobrá voda byl objekt postoupen Ministerstvu národní obrany, které jej předalo národnímu podniku Vojenské lesy a statky v Hartmanicích k hospodářskému využívání. Roku 1964 byla původní usedlost v místě dnešního dětského hřiště rozbořena. Téhož roku byl objekt převzat jako vojenské rekreační zařízení svazku SNP v Sušici., svépomocí příslušníků svazku upraven a přizpůsoben k rekreaci. V r. 1975 byla budova hájnice zrušena a přestavěna na rekreační objekt Vojenských lesů a statků v Sušici. Objekt zámku byl postupně přebudován na úroveň současného rekreačního zařízení. Byl postaven bazén, lyžařský vlek, hřiště, sklípek, další rekreační budova, upraveno parkoviště a zámecký park. Do seznamu státem chráněných památek je zahrnut objekt zámku, kaple s neobvyklou cibulovitou bání, zámecký park a kachlová kamna v jídelně, mistrovské dílo sušického kamnáře Rokytského. Ostatní hodnotné práce jsou dílem zdejších řemeslníků. Celý areál je umístěný v neporušené krajině s možností sběru lesních plodin. V bezprostřením okolí se nachází původní zdroj pitné vody z 19. stol zvaný Helga. Ve východní části lesa za parkem se nachází obrovská kolonie rezavých mravenců..