© Jaroslav Špiroch 06/2023
Zámek vzrostlý z vodní tvrze vystavěné Volfem Gothartem Perglerem z Perglasu (či jeho synem) po r. 1579. Za 30ti leté válce zde byli ubytováni vojáci Baltazara Marradase. Později majetek Račínů z Račína. Další přestavby v pol. 18. stol.
Renesanční zámek je dvoukřídlá jednopatrová budova. Jižní křídlo, obrácené do obce, má klenuté přízemí, na východním konci se vysoký etážový štít. Arkády v poschodí jsou nepochybně z poloviny 18. století. V místě, kde bylo přistavěno druhé, východní křídlo, vystupuje ze stavební čáry patrový výstupek nejspíš dodatečně přistavěné kaple. levou polovinu tvoří patrová budova s otevřenými zděnými renesančními arkádami v přízemí i v poschodí, pravá polovina je ukončena renesančními štíty.
3.1. 2003
turistické
Přestavěnou vodní tvrz na zámeček lze obhlídnout spolu s zříceninou Kašovice (ani ne 1km daleko), která se nachází ve shluku stromů v poli naproti zastávce Mokrosuky. Za zmínku stojí občasná tvorba kruhů v obilí poblíž zříceniny. Ve vsi Mokrosuky lze též vidět dva pekné památné stromy (každý na opačném konci vsi).
Mass, 13.7. 2003
historie
Ves mokrosuky patřila od 14. století k velhartickému panství. Poprvé se uvádí r 1418 (zmínka o mlýnu). R. 1542 připomíná ve vsi dvůr. R. 1579 ji koupil od Václava Vintíře z Vlčkovic zbohatlík Volf Gothard Pergler z Perglasu a vystavěl si v ní (nebo jeho syn) renesanční tvrz obehnanou zavodněným příkopem. Volfův syn Václav Otakar byl sice po Bílé hoře pro účast na stavovském povstání z let 1618-20 souzen, dosáhl ale odpuštění. Mezitím byli v Mokrosukách ubytopváni vojáci Baltazara Marradase a z užitku tohoto statku jim plynul žold - roku 1628 byl výnos ze statku používán pro pluk Martina de Hoeff-Huerty. Nakonec získal statek stávajícíse z tvrze, dvora a vesnic Mokrosuk, Čermenné, Lešišova a Nemanic Humprecht Račín z Račína. Výsledky hospodaření po třicetileté válce nebyly valné a Račín se zadlužil. Jeho dcera Apolena Lidmila, provdaná hraběnka Althanová, převzala statek dočasně do vlastní správy a r. 1679 jej… číst dále
kolektiv autorů pod vedením dr. Karla Třísky, 3.1. 2003
Další texty historie
