© Marcela Váňová 10/2023
Odolenov je malá vesnice, část obce Hrádek (u Sušice) v okrese Klatovy. V jejím katastru se nachází osada Odolenka. První písemná zmínka o vesnici je z roku 1543. Nachází se asi 2,5 km na jihozápad od obce. Prochází tudy žlutá a červená turistická stezka (po nich dojdeme na rozhlednu Svatobor) a cyklotrasa č. 2031.
Podle historických pramenů celý Svatobor sloužíval jako shromaždiště k pohanským obřadům řadu století. Poslední zmínky o těchto shromážděních sahají až do začátku 11. století. ...Pod Svatoborem byla objevena pohřebiště původní slovanské osady Sušice datované nálezem denáru z doby Vratislava I. (1061-1092). Nález obsahoval také perly, jež se v Čechách vyskytovaly poměrně zřídka a jsou dokladem rozvinutých obchodních kontaktů. V roce 1659 se ve spise Vojtěcha Chanovského "Šlépěje náboženství české" objevuje zmínka o léčivém Wodolenském prameni a o jeho zázračných účincích píše v roce 1679 i Bohuslav Balbín. Petr Chanovský vypráví příběh o tom, jak těžce nemocná panna Wodolenka (byla jako její celá rodina pohanka) požádala své blízké, aby po její smrti tělo její na vůz naložili, dva bílé voly zapřáhli a bez kočího nechali jet krajem. Kde se povoz zastavil, tam byla panna pohřbena a poblíž vytryskl mocný pramen. Od té doby sem přicházeli nemocní a putovala procesí. V roce 1748 dal hrabě Jan Ferdinand Desfours nedaleko hrobu Wodolenky postavit barokní kapli Panny Marie Pomocné. Než byla 18. června roku 1750 vysvěcena (děkanem Václavem Weissenregnerem), hrob, do té doby uctívaný, byl při stavbě zničen. Ve spise nazvaném Vodolenka z roku 1776 uvádí farář František Hruška ze Zbynic několik zázračných uzdravení (rukopis ve sbírkách sušického muzea). Daroval ho hraběnce Anně Marii Desfours. V obrozenecké době byly dokonce u pramene postaveny malé lázně s deseti vanami. Lázně ale neprosperovaly a tak baronka Antonie Sturmfedrová v roce 1853 započala s nákladnými opravami. Hostem zde byl (srpen 1867) i skladatel Bedřich Smetana, léčil se zde spisovatel Ivan Klicpera (napsal zde pověsti Na stráži a Vodolena) a herec Jan Kaška, člen Tylovy družiny Prozatímního divadla, jenž zde i zemřel a byl pochován v nedalekých Svojšicích. Budova lázní byla jako hostinec v provozu ještě několik let po druhé světové válce. Po uzavření hostince několik roků areál pustl a na začátku šedesátých let 20. století byl v areálu vybudován dětský tábor, který je zde dodnes..
