muzeum Františka Křižíka

ledna 1941 ve Stádlci u Tábora. Pocházel z malého města v šumavském předhůří, kde se narodil v rodině chudého ševce. V Plánici prožil léta raného dětství a vychodil zde základní školu. Studoval na reálce v Klatovech a roku 1866 přešel do Prahy na techniku. Studia nemohl z existenčních důvodů dokončit a tak nastoupil do praxe k firmě Kaufmann v Praze, kde se vyráběly telegrafní, signalizační a různé měřící přístroje. Pracovní zaměření firmy přivedlo Křižíka k železnici, která v té době prožívala neobyčejný rozmach. Soustředil se na telegrafní a zabezpečovací zařízení pro železnice. Po působení u různých železničních společností se stal roku 1873 telegrafním přednostou na Plzeňsko-březenské dráze. Roku 1878 získal patent na signalizační blokové zařízení pro vlaky jedoucí za sebou. Bylo úspěšně používáno na Severní dráze Ferdinandově i dalších drahách v Rakousku-Uhersku. Návštěva světové výstavy v Paříži v roce 1878 přivedla Křižíka k problematice elektrického osvětlení. Začal pracovat na zdokonalení tzv. Jabločkovovy obloukovky. Vyrobil nový elektromagnetický regulátor. V Plzni vstoupil do společenství s podnikatelem Ludvíkem Piettem, který Křižíkovi umožnil experimentovat ve své továrně na papír. Z této spolupráce vznikla vlastní konstrukce obloukové lampy systému Piette - Křižík, patentovaná v roce 1880. O rok později získala tato lampa první cenu na mezinárodní elektrotechnické výstavě v Paříži a byla patentována v Anglii, Paříži, USA, Německu a dalších zemích. Finanční zisk z těchto patentů a výroby obloukovek v mnoha zemích umožnil vynálezci zřídit si vlastní podnik. V roce 1881 František Křižík založil v Plzni v tzv. domě "U zvonu" dílnu a začal pracovat v oboru elektrotechniky. Na začátku 80. let propagoval Křižík obloukovou lampu při různých slavnostních iluminacích, v r. 1883 se zúčastnil mezinárodní elektrotechnické výstavy ve Vídni. Protože podnikání bylo úspěšné, rozhodl se Křižík pro přestěhování firmy do Prahy-Karlína. K velkým zakázkám v této době patřilo elektrické osvětlení prezentační budovy Žofína v Praze. Vybudoval elektrárny a městské osvětlení v četných městech (Písek, Jindřichův Hradec, Žižkov, Karlín a další). V r. 1891 se uskutečnila v Praze tzv. Jubilejní výstava, konaná na památku 100. výročí první průmyslové výstavy v Praze. Byla do té doby největší přehlídkou výrobků českého řemesla, průmyslu, hospodářství a úspěchů na poli v kultury. František Křižík patřil k předním organizátorům, pořadatelům, ale také vystavovatelům na této akci. Na výstavišti ve Stromovce zařídil osvětlení, postavil zde světelnou fontánu a vybudoval první elektrickou dráhu spojující výstaviště s Letnou. V 90. letech 19. století se zasloužil o zavedení elektrické tramvajové dopravy v Praze. Roku 1896 vybudoval dráhu Praha-Libeň-Vysočany, r. 1897 dráhu Praha-Královské Vinohrady-Žižkov, dále stavěl elektrické dráhy v Plzni, v Bosně a Chorvatsku mezi Gružem a Dubrovníkem. V r. 1903 uvedl Křižík do provozu první meziměstskou elektrickou železnici v českých zemích mezi Táborem a Bechyní. K tomu patřilo nejen dodání elektrických vozů, ale také výstavba elektrárny, která zásobovala elektrickou energií město Tábor. V letech 1900-1909 konstruoval František Křižík pokusné elektromobily, které však nikdy nebyly sériově vyráběny..

1884 napojená na energetické soustrojí v sestavě, tak jak bylo v r. 1901 instalováno v elektrárně v Čachrově na Šumavě. Zrekonstruovaný rodný domek Františka Křižíka, slavného rodáka Plánice, byl slavnostně znovuotevřen 25. června 2010. Dovršilo se tak tříleté úsilí řady odborníků, skupiny dobrovolníků i vedení města. Od r. 1956 to byla první celková a opravdu konzervující rekonstrukce celého objektu od sklepení až po půdu. Rekonstrukce odpovídá v současnosti všem právním normám, byla provedena pod dohledem památkářů, má funkční sklepení, kompletně novou podlahu a dokonce poprvé za jeho existenci je možné dodržet i zákonné povinnosti výstavní, neboť muzeum má konečně i nezbytné vytápění..