Horní Staňkov

století není známa. Ta se za dalšího častějšího střídání majitelů ocitla v havarijním stavu. Roku 1823 je zmíněno, že z bývalé zámecké budovy je docela nepatrná ruina, v níž se nachází zčásti zaklenutá kaple sv. Františka de Paula. K obnově zničeného zámku přistoupil po roce 1833 Martin Schreiner. Jižní křídlo poplužního dvora tehdy zaujala patrová zámecká stavba, upravovaná v roce 1838 a rozšířená o přístavek při západním průčelí. Vnější fasády členily jednoduché římsy, zvýrazněná nároží a obdélná okna v prostých rámcích. Pouze hlavní i vedlejší vstup v severním průčelí s kamenným ostěními byly umístěny v rámci završeném půlkruhem. Zámek kryla valbová střecha s množstvím vikýřů, dvěma komíny a polygonální věžičkou zakončenou cibulí. Přibližně středem zámeckého přízemí procházela chodba se vstupem od severu a zakončená schodištěm do patra, přistavěným k jižní obvodové zdi. Vlevo od ní jsou položeny dvě místnosti, zaklenuté plackami s klenebními pasy, vpravo je čtveřice obdobně zaklenutých prostor, další s plochým stropem a konečně do severozápadního nároží vestavěná patrová kaple sv. Františka. Za úprav v roce 1838 vznikl při jihozápadním nároží drobný přístavek neznámého účelu s úrovní položenou oproti zbytku budovy asi o metr níže a zaklenutou v přízemí valenou klenbou. V této podobě se dochoval zámek až do poč. 20. stol. V roce 1912 přistoupil JUDr. Gustav Schreiner k jeho přestavbě a rozšíření. Při úpravě střechy byla částečně přestavěna půda, jejíž obytná část se projevila vestavbou velkého vikýře s dvěma okny nad východním průčelím. Do severního průčelí byl před hlavní vstup představěn patrový rizalit s valbovou střechou s bočním přízemním přístavkem, na jehož střeše byl umístěn balkon. Vstup do rizalitu ozdobilo žulové ostění s datem přestavby 1912. Uvnitř zámku byly provedeny jen nepatrné úpravy. Během první poloviny 20. století se prakticky budova zámku nezměnila, v druhé polovině tohoto století v době, kdy sloužil k bytovým účelům, byly pouze při opatření zámku novou střechou odstraněny vikýře. V osmdesátých letech koupili zámek režisér a výtvarník Jan Švankmajer s manželkou a přistoupili k úpravě zpustlého zámku v historizujícím slohu. Tehdy byla založena japonská a zimní zahrada a řada dalších doplňků, podstata starého sídla však narušena nebyla. Zámek je jednoduchá jednopatrová budova na obdélníkovém půdorysu s přístavky, krytá valbovou střechou s polygonální věžičkou s cibulí a s přilehlými hospodářskými budovami. Při něm je zámecký park s kamennou kašnou, ohraničený zděnou ohradní zdí s kamenným soklem. Součástí je i náhorní alej vedoucí k lesnímu komplexu Borek, v němž stojí kaple sv. Hildegardy. Staňkovský zámek představuje příklad jednoduchého venkovského sídla..

Jeho rodina pak držela velkostatek až do roku 1945. Z rodiny vynikl JUDr. Gustav Schreiner (1847-1922), právník a notář v Nýrsku a v Plzni, předseda německého odboru Zemědělské rady, poslanec českého sněmu a říšské rady. V roce 1981 koupil zámek režisér a výtvarník Jan Švankmajer spolu s manželkou a vytvořil v něm Surrealistickou uměleckou dílnu. V majetku jeho rodiny je doposud..