
Dlouhoveský zámek před svým zbořením stával v areálu hospodářského dvora zemědělského družstva Šumavský statek v části zvané Stará Dlouhá Ves. Areál je volně přístupný lipovou alejí od silnice nebo přímo z vesnice hlavním vstupem do hospodářského dvora. Zámek stával severně od cesty, která prochází napříč areálem, dnes je za něj mylně pokládána obdélná správní budova na západní straně areálu.
Poslední z jejich rodu, Vitmar, se uvádí v l. 1404–1413. Další vladyky z Dlouhé Vsi neznáme. Teprve koncem 15. století (asi r. 1497) koupil dlouhoveský statek Prokop Tomek z Čejkov, jehož potomci žili na zdejší tvrzi do r. 1589. Tehdy podal Jindřich Tomek Dlouhou Ves Janu Čejkovi z Olbramovic na Němčicích. Po smrti jeho vnuka Mikuláše Jetřicha (asi r. 1650) získal statek Jan Kašpar Hozlauer z Hozlau, ale již po dvou letech prodal kamenné rytířské sídlo s kamenným příkopem a padacím mostem, dvorem, pivovarem, Dlouhou Vsí a dalšími třemi vesnicemi Izabele Markétě Hýzralové ze Slahausenu. Tvrz se připomíná ještě r. 1694, když hrabě Inocenc Ferdinand Bubna z Litic prodával Dlouhou Ves manželům Janu Schafbergerovi z Trubergu a Johaně, rozené Wernerové z Geyersbergu; a v r. 1697, když statek od nich kupoval Jan Jiří Schuman. Za Schumanů (v r. 1732) byla tvrz přestavěna na zámek. V majetku rodiny Schumanů zůstala Dlouhá Ves do r. 1785, kdy zadlužený statek koupil Michael Lazari. V r. 1787 získal Dlouhou Ves v dražbě Josef Enis z Atteru. Po něm následovali od r. 1800 Schwarzenberkové, kteří drželi statek do r. 1930. Neudržovaná budova zámku vyhořela a někdy kolem roku 1949 byly její zbytky strženy. V 60. letech jej následovala barokní stodola z roku 1718 a počátkem 80. let byla zbořena i barokní kaple. Jednopatrový zámek tvořila dvě pravoúhle spojená křídla. Pozdně renesanční štít na severovýchodním křídle připomínal dřívější tvrz. Z patra spojovací chodby se chodilo na oratoř kaple sv. Kříže (postavené v r. 1732) stojící před zámkem..