
Kojšice, dnes část Petrovic u Sušice, je osada o několika popisných číslech. Do Kojšic vede ze silnice II/145 prakticky jen polní cesta, která se asi po 200 m větví. Z tohoto místa již lze vidět střechu zámku. Zámek je nepřístupný, z velké části zakryt vzrostlým křovím a stromy, ve velmi špatném stavu.
Prvním majitelem zámku po roce 1945 se stal Sokol Sušice, který se o něj snad jako jediný řádně a svědomitě staral. Další držitelé, většinou státní podniky se o údržbu příliš nestarali a za posledního uživatele Školského úřadu v Teplicích, byl stav budovy již katastrofální. Je zajímavé, že dnes je stále v katastru nemovitostí jako majitel veden Sokol Sušice.
Při západnímu průčelí přístavek se dvěma komorami.
Počátkem 17. stol. získali Kojšice členové rodu Častolárů Častolárů z Dlouhé Vsi. Ti zřejmě v Kojšicích založili mladší panské sídlo. Poslední z potomků rodu prodal roku 1676 Kojšice s poplužním dvorem a tvrzí Barboře Heleně Hozlauerové z Hozlau. V polovině 18. stol. je mezi majiteli zmiňován i Jan Kryštof Bořek Dohalský z Dohalic a Kojšice poté patřily Dohalským až do počátku 19. stol. v té době bylo panské sídlo významně přestavěno. Mezi dalšími majiteli je jmenován František Josef Desfours, který Kojšice držel jen krátce, po něm Kojšice patřili Eusebiovi z Pöttingu a od roku 1829 byl majitelem Václav Veith, za něho bylo panské sídlo rozšířeno o jižní trakt a velký podsklepený sál. Od roku 1873 je majitelem kojšického statku Emanuel Forster, ten v letech 1877-90 nechal sídlo přestavět v duchu novoromantismu. Ve čtyřicátých letech 20. stol. bylo sídlo spravováno Georgem Oskarem Felixem Emanuelem z Heintschelu, rytířem z Heineggu, ten se však jako člen nacionálně socialistické strany dopustil prokazatelných zločinů a roku 1946 byl za své činy popraven a jeho majetek byl převeden na stát. Novým majitelem kojšického zámku se stal Sokol Sušice..