© Jaroslav Špiroch 10/2023
Jádro dnešního zámku tvoří východní křídlo na severní straně hospodářského dvora - patrová obdélná stavba z konce 16. století, krytá mohutnou valbovou střechou. Vnitřní dispozici tvoří dva nestejně široké trakty, z nichž severní, užší, je pravděpodobně o něco mladší. Většina místností je dnes plochostropá. Pouze dvě místnosti jsou zaklenuty valeně s trojbokými výsečemi a plackovou klenbou je opatřena bývalá kuchyně. Podle zápisků jednoho z majitelů statku, Jindřicha Pollanda, pocházejících z roku 1865, však bývalo klenutých místností v přízemí více a jihozápadní místnost byla nadto opatřena údajně do roku 1859 klenbou nesenou čtrnácti pilíři. Jindřich Polland se zmiňuje rovněž o malované výzdobě na římsách a nad okny a staré výmalbě interiéru s loveckými scénami či květinovými motivy. Zámek měl být několikrát přestavován. Podle nerealizovaného návrhu z počátku 20. století mělo být upraveno patro s kaplí… číst dále
Ves Kunkovice se poprvé v písemných pramenech připomíná k roku 1404, kdy ji koupil Jan z Herštejna a z Velhartic. Až do poloviny 16. století patřil nejdříve jeden díl a od 2. poloviny 15. století celá ves k Velharticím. Roku 1555 získal část panství s Čachrovem a Kunkovicemi Jan Rendl z Úšavy, od jehož sester pak přešla roku 1568 do držení Jana Bohuchvala z Hrádku. Pro jednoho z jeho synů byl jako podíl z dědictví vytvořen pravděpodobně roku 1580 samostatný kunkovický statek. Záhy však o něj přišel, neboť Kunkovice držel Jáchym Mejtolár z Mejtolu. V roce 1609 jej držel Adam Šofman z Hemrlesu, v roce 1615 Vilém Protiva, pak od roku 1668 jeho syn Jan Friedrich a ten je prodal v roce 1672 Ferdinandu Boryňovi ze Lhoty. Nový majitel spojil Kunkovice se statkem Volšovy. V rukou Boryňů byl až do roku 1749, kdy jej odkázala Terezie Josefa Boryňová strýci Arnoštu Vilémovi Malovci z Malovic… číst dále
|
Přihlášení |
