stará vápenka

V současné době je pec ze dvou třetin již ruinou - zborcené klenby pálícího kanálu i centrálního sběrače spalin zasypané sutí. V jihovýchodní části je dochována klenba pálicího kanálu s odtahovými kanály a se čtyřmi zavážecími a vyvážecími otvory ve vnější obvodové stěně, které se však nedochovaly v původní velikosti. Ke zvětšení vyvážecích otvorů v klenbě došlo jistě zčásti úmyslným vylámáním zdícího materiálu, zčásti pak samovolným propadem v důsledku nepříznivých povětrnostních vlivů. Materiál kruhové pece: vnitřní plášť žáruvzdorné cihly z Třemošné (Plzeň-sever) a vnější zdivo místní lomový kámen (vápenec). Je předpoklad, že pec měla ještě jedno zastřešené patro (snad dřevěné konstrukce); komín stál západně od pece. Příklad kruhové vápenné pece, rozšířené v našich zemích po roce 1868, doklad rozvoje průmyslového podnikání a způsob výroby vápna na Klatovsku. Ojedinělá památka tohoto typu na Šumavě, jediný známý pozůstatek vápenné pece na území Plzeňského kraje (obdobná památka v Žichovicích u Horažďovic byla zcela zlikvidována). Památkově chráněno od 14. 1. 2011..

V důsledku toho musela být vápenka v roce 1885 prodána v exekučním řízení. Novým majitelem se stal v letech 1885-1890 Karel Klement, za jehož působení zde stála šestnáctikomorová kruhová pec, dvě malé pece, několik obytných domů, stáje a provozní budova. Klement se však stejně jako Kordík potýkal s problémy s dopravou. Náročnost a nákladovost dopravy způsobila, že v roce 1890 byl podnik prodán v dalším exekučním řízení Schmerlovým, kteří vápno pálili již jen příležitostně a v omezeném rozsahu. Konec výroby zde nastal ve třicátých letech 20. století, kdy byl odstřelen komín kruhové pece. Obytné stavení a stáje byly nadále využívány, později byla obytná budova přestavěna na rekreační objekt - v současné době Penzion s restaurací Stará Vápenka..