© Jaroslav Špiroch 10/2023
Jedná se o torzo tzv. kruhové vápenné pece oválného půdorysu o délce 38 m a šířce 14,2 m s osovou orientací SZ - JV. V současné době je pec ze dvou třetin již ruinou - zborcené klenby pálícího kanálu i centrálního sběrače spalin zasypané sutí. V jihovýchodní části je dochována klenba pálicího kanálu s odtahovými kanály a se čtyřmi zavážecími a vyvážecími otvory ve vnější obvodové stěně, které se však nedochovaly v původní velikosti. Ke zvětšení vyvážecích otvorů v klenbě došlo jistě zčásti úmyslným vylámáním zdícího materiálu, zčásti pak samovolným propadem v důsledku nepříznivých povětrnostních vlivů. Materiál kruhové pece: vnitřní plášť žáruvzdorné cihly z Třemošné (Plzeň-sever) a vnější zdivo místní lomový kámen (vápenec). Je předpoklad, že pec měla ještě jedno zastřešené patro (snad dřevěné konstrukce); komín stál západně od pece. Příklad kruhové vápenné pece, rozšířené v našich zemích po roce 1868,… číst dále
Vápennou kruhovou pec postavil ve Svinné po polovině 19. století Petr Kordík, který se rozhodl využít místních ložisek vápence. V blízkosti lokality měla procházet plánovaná železniční trať z Klatov do Železné Rudy, která by mu usnadnila snadnou dopravu uhlí k pecím a odvoz vápna odběratelům. Projekt tratě byl však změněn a tak zůstala Svinná odříznuta od výhodné dopravy. V důsledku toho musela být vápenka v roce 1885 prodána v exekučním řízení. Novým majitelem se stal v letech 1885-1890 Karel Klement, za jehož působení zde stála šestnáctikomorová kruhová pec, dvě malé pece, několik obytných domů, stáje a provozní budova. Klement se však stejně jako Kordík potýkal s problémy s dopravou. Náročnost a nákladovost dopravy způsobila, že v roce 1890 byl podnik prodán v dalším exekučním řízení Schmerlovým, kteří vápno pálili již jen příležitostně a v omezeném rozsahu. Konec výroby zde nastal ve třicátých letech… číst dále
|
Přihlášení |
