Týnec

století. Zaměření z roku 1887 už vykazuje východní přístavek a hospodářský objekt. Stavba s původním jádrem na přibližně čtvercovém půdorysu. Zděná, patrová, krytá sedlovou taškovou střechou. Na východní a západní straně asymetrické zděné přístavky (západní se sedlovou, východní s valbovou taškovou střechou), oba dodatečně přistavěné k základní hmotě zámku. Jižní fasáda má v přízemí šest okenních os, v patře pak pět. Jižní trojúhelníkový štít člení čtveřice rovnoměrně rozmístěných oken. Severní fasáda je tříosá, díky klesajícímu terénu je první podlaží zvýšeným přízemím. V severním trojúhelníkovém štítu jsou dvě drobná obdélná okénka. Východní a západní fasády jsou trojosé, přístavky s nerovnoměrně rozmístěnými okenními a dveřními otvory. Všechna okna jsou obdélná a většina z nich v přízemí je s kamenným překladem v nadpraží. Původní segmentově zaklenutý vstup byl v západním přístavku; dnešní je východním přístavku. Východní, jižní a západní fasády završuje výrazně bohatě profilovaná korunní římsa, na severní straně římsa bez výrazné profilace, překrytá řadou tašek. V interiéru dochované prostory renesančních mázhausů v každém podlaží s hřebínkovými klenbami; dále typy kleneb v přízemí. Severozápadně od zámku hospodářský objekt. Drobný objekt obdélného půdorysu, zděný z cihel a krytý sedlovou střechou. Vstup do dvou oddělených prostor v interiéru je samostatnými vstupy.,

Hranice areálu starého zámku a k němu naležejícímu hospodářskému objektu vymezovala 2 m vysoká ohradní kamenná zeď s pultovou stříškou, z níž se dochoval jen krátký úsek (cca 5 m) jižně od hospodářského stavení. Památkově chráněný od 20. 1. 2004..

Anderle a P. Rožmberský s ní hypoteticky ztotožňují sklep druhé již renesanční tvrze. Tu postavil (či obnovil) Bořivoj Rochec z Otova, který v uvedeném roce 1555 Týnec získal. Dalšími majiteli byli Vidršpergárové a od 20. let 17. století Krakowští z Kolowrat. Ti si ve druhé polovině 17. století nechali tvrz upravit na menší barokní zámek, který jim sloužil jako sídlo nově vytvořeného týneckého panství. Na počátku 18. století již staré sídlo přestalo vzmáhajícímu se rodu mezitím povýšenému do hraběcího stavu postačovat, v jeho těsné blízkosti se pustili do ambiciózní stavby nového zámku, který však nebyl nikdy zcela dokončen. Starý zámek sloužil během stavby jako sídlo svých majitelů, poté, co se přestěhovali do novostavby a poté i podle dosud tradovaného názvu „Amthaus“ nejspíše sloužil jako sídlo vrchnostenské správy panství. Roku 1927 Kolowratové oba zámky prodali pražskému architektovi Jaroslavu Josefovi Polívkovi, ten je po svém bankrotu již 1935 prodal velvarské městské spořitelně. Od roku 1937 je vlastnila metodistická církev, která v Týnci provozovala sirotčinec. Roku 1951 jí byl areál zabaven a do roku 1988 jej využívala armáda. Po roce 1989 církev neprojevila zájem o restituce a v 90. letech se vystřídalo několik soukromých majitelů, až jej roku 1999 zakoupil mecenáš a sběratel umění Jan Pelánek Lazarowitz. Ten se pustil do obnovy nového zámku, zatímco starý zámek zůstával nepovšimnutý. Teprve poté, co byl roku 2003 díky archeologickému průzkumu „Amthaus“ ztotožněn se starým týneckým zámkem, dostalo se mu více pozornosti. Roku 2004 byl zařazen na seznam nemovitých kulturních památek, dalším výzkum v letech 2005-2007 odhalil ve starém zámku jádro renesanční tvrze. Po roce 2010 probíhala na starém zámku kompletní rekonstrukce..