Běhařov

Před r. 1379 byl Běhařov rozdělen na tři statky, které drželi Bušek, Lvík a Sezema z Běhařova. V 80. letech 14. století se v pramenech uvádí Jindřich z Běhařova, který v r. 1382 získal od krále Václava IV. jako odúmrť také jeden ze dvou statků v Pňovanech na Stříbrsku a byl posledním známým členem tohoto rodu. Další držitelé Běhařova se připomínají až v 16. století; r. 1510 jej vlastnil Jindřich z Malovic a r. 1527 Johanka z Hognestu. Ta v r. 1533 vdávala dceru Markétu ze žihobec za Bernarda Barchance z Baršov a prodala Běhařov svému zeti. V r. 1543 prodal Bernard tvrz, dvůr a ves Běhařov s částí sousedních Miletic a pustou tvrzí Budislavičkami Janu Sádlovi z Kladrubec. Od r. 1546 téměř až do konce 16. století seděli na Běhařově Fremutové ze Stropčic, za nichž se v r. 1590 připomíná běhařovská tvrz jako velmi sešlá. Od vladyků ze Stropčic získali statek Měsíčkové z Výškova, kteří jej v r. 1631 postoupili Ludmile Kateřině Gerštorfové. Běhařovská tvrz se připomíná ještě r. 1609, kdy si ji s vesnicí Běhařově, dvorem a Kohoutovským mlýnem Měsíčkové mezi sebou prodávali. Snad již ve 30. letech 17. století koupil Běhařov hrabě Karel Heřman Koc z Dobrše,který jej připojil k bystřickému panství. Tvrz přestala sloužit jako panské sídlo a zřejmě zanikla. V r. 1738 získal Běhařov rytířský rod Hubaciů z Kotnova, který vybudoval v polovině 18. století v Běhařově na místě někdejší tvrze obdélníkový jednopatrový barokní zámek. Byla to prostá budova bez architektonických zvláštností s trojitou mansardovou střechou a cibulovitou věžičkou. Budova dostala dnešní podobu při úpravách v l. 1923 - 1927 za tehdejšího majitele malíře Aloise Kalvody, který zde zřídil letní malířskou školu. Před vchodem do zámku byla v r. 1927 postavena bronzová socha Josefa Drahoňovského Píseň našich hor a na kašně je socha Pasačka Františka Úprky..