Kanice

V Kanicích, které patřily rodu do konce druhé světové války, postavil českou školu. Rudolf von Perger byl milovník a znalec hudby, vydal „Dějiny Společnosti přátel hudby ve Vídni“ a několik publikací věnovaných Vídeňské filharmonii. Rodina jeho staršího syna Hanse (* 1895) žila v Bratislavě, mladší Eduard (* 1897) žil v Hradci Králové..

Až do druhé poloviny 15. století sloužil jako sídlo držitelů kanického statku, mezi jehož příslušenstvím se v r. 1382 uvádí poprvé i kanická tvrz. Mezi nejvýraznější držitele kanického zboží patřili od konce 14. století vladykové Kaničtí z Čachrova, kteří hrad Netřeb nakonec opustili a vrátili se na pohodlnější tvrz ve vsi, kterou zřejmě na počátku 16. století stavebně upravili. Když v r. 1528 přejímal kanický statek Jan mladší Kanický, patřily k němu tvrz, dvůr a ves Kanice, pustý hrad Netřeb, ves Příkřice a Přívozec s tvrzí a dvorem. Podle soudních zápisů z té doby se Jan mladší dopustil několika násilností na sousedech. Když se jeho vzdálení bratranci dělili v r. 1585 o celé zboží, připadly Kanice bratrům Zikmundovi a Divišovi Kanickým. Zikmund držel po r. 1603 statek sám, přikoupil k němu v r. 1595 část vsi Hradiště a zemřel v r. 1618, když ještě stačil podporovat české stavovské povstání z l. 1618 – 1620 a svého syna Jiříka vypravil ke stavovskému vojsku, jež obléhalo Plzeň. Jiřík Kanický sice podporoval odbojné stavy, ale protože včas přestoupil ke katolictví, zůstaly mu Kanice i po Bílé hoře. Po něm držel statek jeho bratr Vilém, jenž zemřel před r. 1660 a zanechal Kanice zadlužené. V r. 1663 byl proto proveden odhad zadluženého statku a díky tomu známe alespoň stručný popis kanické renesanční tvrze. Byla to kamenná stavba s vysokými štíty, která měla v přízemí vinopalnu, potravinový sklep a další dva menší sklípky, sladovnu a stáj pro čtyři koně. Vedle kuchyně byly zřejmě v prvním poschodí pokoje, komory a menší sýpka na obilí. Spojení obytných místností s hospodářskými prostorami nasvědčuje tomu, že vrchnost nebydlela na tvrzi stále. Synové Viléma Kanického z Čachrova Vilém Maxmilián a Jan Mikuláš Arnošt však zadlužené Kanice vyplatili a hospodařili na nich společně. Jako poslední z obou bratrů zemřel v r. 1689 Vilém Maxmilián a statek zdědila vdova Markéta z Příchovic a jeho dcera Františka. Obě vládly na kanické tvrzi do r. 1705. Snad ještě Kaničtí přestavěli v druhé polovině 17. století zdejší tvrz na barokní čtyřkřídlý, většinou jednopatrový zámek se čtvercovým dvorem, kolem něhož vedla v přízemí chodbička, otvírající se na každé straně do dvora třemi oblouky. V přízemí byly nízké klenuté místnosti pro čeleď a komory pro různé potřeby, v prvním patře obytné pokoje s rákosovými stropy. V r. 1705 koupil zadlužený statek za 55 000 zlatých František z Kampionu, ale již v r. 1713 jej prodal Marii Markétě Valdštejnové a tak se Kanice dostaly prostřednictvím jejího bratra Františka Josefa Černína k chudenickému panství. V r. 1734 však Kanice koupil Jan Josef Hildprant-Ottenhausen a od té doby zůstaly samostatným statkem až do nové doby. Další majitel Kanic, Josef Jáchym Schmiedtgräbner z Lustenecku, nechal v r. 1765 vybourat přízemní klenby uprostřed severního křídla zámku a postavit pozdně barokní kapli sv. Jana Nepomuckého, sklenutou dvěma plackami. K další úpravě kanického zámku došlo ještě kolem r. 1870. Celý objekt byl zmodernizován, západní čelní stěna byla zvýšena a přistavěn k ní portik. Také renesanční, barokní a rokokové stropy vzaly za své. Kolem zámku byl nadále udržován větší anglický park, došlo však k rušení rybníků v blízkém okolí..