Hrad Pajrek
© Jiří Čížek 08/2007
Jižně od Nýrska vybíhá ze Šumavy táhlé lesnaté návrší, volně spadajíc k severu a strmě se skláníc k jihu, kdež stojí na boku jeho vesnička Pajrek. Hřeben jeho, na němž již zdálí se spatřují zříceniny Pajreka, nebyl tudíž od přírody mnoho opevněn. Tedy zakladatel vybral pro hrad střed nejvyšší hřebenu, západně a východně od něho vytesal ve skále hluboké příkopy, k nimž přidělal ze skály valy. Poněvadž pak k východní straně byla úplná rovina, přidělána tu byla tak, že dílem užito skály, dílem země nasypána; a tak učiněn hrubý val podoby podkovité, na němž byly dřevěné sruby. Na severní a jižní straně byly bezpochyby hradby pouhé; na jižní ještě jsou některé zbytky, ale na severní straně není ani známky po zdech a přece tu byla velmi slabá strana, poněvadž se tu vrch jen malounko sklání. Jediným znamenitějším zbytkem Pajreka jest vysoké věžovaté stavení, založené do čtyřhranu pravidelného, ale nikoliv na rovině, jako vůbec na celém Pajrece je… číst dále
Na Pajreku sídlil v dávných dobách obr. Byl tak mohutný, že si jen těžko představíme jeho velikost a sílu. Dojíti za pouhou hodinu do Bavor a vrátiti se zpátky – bylo pro něho hračkou, jako by měl sedmimílové boty… Dupl-li v hněvu nohou, duněla země, jako by do ní praly hromy. A vzkřikl-li na Pajreku, třásla se okna až dole v městě Nýrsku. Nýrští měšťané žili s ním v dobré shodě. Neškodili mu a on jim také v ničem nepřekážel. Naopak, jestliže potřebovali jeho velikého kladiva, ochotně jim je zapůjčil. Rozpřáhl se, máchl rukou a buch! – kladivo dopadlo v Nýrsku na náměstí. Na svém hradě se obr cítil velmi osamělým. Bylo tehdy obrů pořídku, neměl nikoho, s kým by si mohl potřásti ruce. Až v Koutě bydlel druhý obr a k tomu chodil náš pajrecký na návštěvu. Za poctu, jíž se mu tam dostávalo, odvděčoval se „brisilem“ – šňupavým tabákem – pro nějž si docházel do Bavor. Obrova dcera, která spravovala otci domácnost,… číst dále
|
Přihlášení |
