Bílenice

Byla postavena ve východní části vsi v poplužním dvoře a byla to poměrně rozměrná stavba. V odhadu panství Žichovského z roku 1706 dne 27. listopadu se zdejší tvrz popisuje takto: - cituji: "Bílenice dvůr, kdež se tvrz nachází a v ní dva pokoje, jedna kaplička zpustlá, čtyři komory, čtyři sklepy suché, mashaus, kuchyně a čtyři sklepy pod zemí se studnicí. To stavení jest zcela od kamene, ale vnitř místem něco sešlé". Během 16. století byla stavebně upravována a později ještě barokně a dalšími mladšími zásahy (stržení některých starších kleneb, předělení sálu). Přesto neztratila dodnes pozdně gotickou tvář. Jednopatrová budova tvrze obdélného půdorysu má vzhledem složitému stavebnímu vývoji nepravidelné vnitřní členění v několika výškových úrovních. Vstup do ní vedl při jihozápadním nároží do valeně zaklenutého mázhausu. Vedle ležící místnost neznámého účelu je zaklenutá křížovou klenbou a osvětlena okénkem z druhotně seskládaných fragmentů jiného gotického okénka. Ve východní stěně mázhausu jsou dva vstupy do sklepních prostor, jež se skládají ze dvou předsíní a trojice valeně zaklenutých obdélných prostor; třetí vstup pak vede do obdélné předsíně, položené o něco výše, jež měla funkci základního komunikačního uzlu. Z ní se pak vstupovalo do ústřední obytné místnosti tvrze - velkého sálu - osvětleného šesti okny, s trámovým stropem. Severně od něj jsou dvě komory, východní s dochovanou renesanční valenou klenbou s lunetami. Nad mázhausem a přilehlou místností na severu je pak umístěno patro tvrze s dalšími dvěma prostory s dochovanými zbytky dvou gotických portálů a renesančních kleneb s lunetami..

Následuje Magdaléna z Velikého Lipna, která v roce 1528 odkázala zápisem bílenické zboží Častolárovi z Dlouhé Vsi; v něm se poprvé uvádí tvrz. Po pánech z Dlouhé Vsi tady sídlil Diviš Březský z Ploskovic, jehož syn Václav se zúčastnil stavovského povstání; po porážce stavů sice obdržel milost od císaře, ale přesto jeho majetek podlehl konfiskaci (až do roku 1635 se snažil o navrácení majetku, ale nakonec se musel spokojit s peněžitou úhradou). Bílenické zboží nejdříve obdržel císařský hejtman Don Baltazar de Marradas, jenž ho postoupil císařskému veliteli Martinovi Hoef-Huertovi a po něm zde sídlil císařský rytmistr Petr Vasquez de Umano. Jeho starší dcera ho pak prodala v roce 1651 Anně Marii Chobotské z Ostředka, která zde na tvrzi žila až do roku 1659. Potom během 30 let statek změnil několikrát majitele, až ho v roce 1689 odkoupil František Kolovratský z Kolovrat na Chlumci a Žichovicích a připojil ho k žichovickému panství, s nímž sdílel jeho další osudy. Po připojení ztratila tvrz funkci šlechtického sídla..