
Obec Pačejov - německy Patschiw - se nachází v okrese Klatovy, 9 km severně od Horažďovic. První písemné zmínky o vesnici pochází z roku 1227, kdy český král Přemysl Otakar I. daroval platy z několika vesnic v Prácheňském kraji klášteru sv. Jiří v Praze. Z pamětihodností zde najdeme shora uvedenou bývalou tvrz, nyní označovanou jako zámeček čp. 30, kostel Panny Marie Sněžné, boží muka, pomník obětem 1. světové války, památkově chráněnou venkovskou usedlost čp. 45 a drobné sakrální památky v dalších částí obce. Obsluhují jí dopravní linky DPK s vlakovým nádražím, Plánicí a Horažďovicemi a vlakové spojení má na trati č. 190 České Budějovice - Plzeň (žst. Pačejov - nádraží). Z části obce Pačejov - nádraží vychází tři turistické stezky - modrá, žlutá a zelená a obcí prochází cyklotrasy č. 2046 a 2075.
zámečku. Zachovaly se z ní mohutné opěrné pilíře a část zdiva na nádvorní straně kratšího křídla, propadlý sklep přístupný ze zámečku (nachází se mimo půdorys) a nízké zbytky zdiva okolo propadlého sklepa. Nynější budova zámečku je dvoupatrová na půdorysu zrcadlově obráceného písmene L., krytá valbovou střechou. Na nádvorní straně kratšího křídla má zmíněné mohutné kamenné opěráky. Objekt není z větší části podsklepen, má se zde nacházet pouze vstup do sklepa mimo jeho půdorys. Na průčelní zdi zámečku je umístěn náhrobní kámen, který sem byl patrně přenesen z původního pačejovského kostela (zbourán 1871). Dobře čitelný nápis zní: Léta Páně 1622 22 Decembris Pán Bůch ráčil povolati s tohoto světa urozenou paní Worssilu Pernklobovou, rozenou Deim a Ztříteže a na Pačejově - očekávající radostného z mrtvých stání.Amen..
Tvrz, možná nejdříve opevněný dvorec, vznikla v průběhu 14. století, nebo na přelomu 14. a 15. století za pánů z Dlouhé Vsi. Písemné zmínky o tvrzi jsou však až ze 16. století, kdy ves, dvůr a tvrz získává dědictvím po svém otci Častolarovi z Dlouhé Vsi jeho syn Mikuláš. Pak se zde vystřídalo několik majitelů, až se v roce 1572 dostává do majetku Pernkloba ze Šenreitu, v jehož rodě je až do poloviny 17. století. Jeho synové v roce 1667 prodávají drobný statek Ignáci Karlovi, hraběti ze Šternberka, majiteli nedalekého horažďovického panství. Připojením k němu se tvrz, v té době již určitě přestavěná na zámeček (pravděpodobně Pernkloby ze Šenraitu), stala sídlem hraběcích úředníků. Už za předchozích majitelů ztratila rezidenční funkci, takže ze současných hraběcích majitelů, kteří jej drželi až do pozemkové reformy, už neměl zájem nikdo zde mít své hlavní sídlo. Po pozemkové reformě kupují v roce 1924 zámeček manželé Benediktovi, jejichž potomci vlastní zámeček dodnes. Přilehlý velký hospodářský dvůr byl jako zámeček při pozemkové reformě rozparcelován a stal se majetkem dvou vlastníků - Josefa Jindry a Matěje Vaňka. Ti přikoupili i hospodářské budovy dvora a přestavěli na obytná stavení. Dvůr tak zůstal rozdělen až do současnosti..