
Dobrá Voda je vesnice, část obce Horní Stropnice v okrese České Budějovice. První písemná zmínka o ní je z roku 1259. Pro svou mírně radioaktivní vodu a nejčistší vzduch byla spolu s vedlejší Hojnou Vodou vyhledávána jako poutní a lázeńské místo. Léčivé účinky zdejší vody byly známé od pradávna. Proudily sem davy lidí a proto zde nechal hrabě Albert Karel Buquoy postavit poutní kostel Panny Marie Těšitelky, vedle v sousedství lázeňský zámeček (residenci) a lázně s hostincem. Autobusové spojení má s obcí a vedlejší Hojnou Vodou. Prochází tudy červená turistická stezka: Stezka Českem - Via Czechia - jižní; cyklotrasy č. 34, 1262, EV 13, GW Rožmberského dědictví, Paměti Novohradska a Novohradsko - Doudlebsko.
Pozůstatky lázeňského zámečku (residence) stojí v sousedství poutního kostela Panny Marie Těšitelky.
Podle dobového popisu z 18. století byla residence dlouhá 22 a 1/2 sáhu, široká 5 a 1/2 sáhu, výška od podlahy činila 4 a 1/2 sáhu a sklep ve svažitém terénu dosahoval hloubky 2 a 1/2 sáhu. V přízemí se nacházely čtyři malé pokoje o jediném okně, kuchyně, velký pokoj prosvětlený pěti okny a další se dvěma okny a malým vedlejším pokojíkem, skladovací prostor a pod tím sklep. Patro obsahovalo rovněž čtveřici pokojů s jedním oknem, dva se třemi okny, jednu místnost se šesti okny a dva vedlejší pokoje, vše uzpůsobené pro pobyt vrchnosti a jejich vznešených hostí. V zadní části residence byla panská lázeň, sestávající se ze čtyř místností. Ze skvostné residence se dosud zachoval pozůstatek ve formě nevýrazné zříceniny. Jeho prostor dnes vymezuje jakási rovná terasa, vytvořená ve svahu obezděním plochy o délce 43 metry a hloubce asi 23 metry. Jako nejvýraznější zbytek zámecké budovy se zachovala asi 3 metry vysoká kamenná zeď, zbavená omítky a táhnoucí se podél silnice v délce 37,5 metru (vzdálenost obou nedochovaných nároží činila 43 metry). Ze zdi vystupují spodní části čtyř z původních šesti pilastrů, rytmizující fasádu v pravidelných vzdálenostech 7,7 metru. Mezi nimi jsou prolomena malá okénka, ústící původně do sklepních prostor..
století začal zámeček ztrácet na svém původním významu, neboť v jeho objektu bydlel farář, kaplan, poustevník, část byla od 80. let pronajata na řemeslnické dílny a od roku 1778 zde byla umístěna i škola. V roce 1817 pak byl ve veřejné dražbě získán do vlastnictví obce. Některé prostory nadále sloužily ke školním účelům, jiné byly pronajímány a později odprodány soukromým osobám. Později po postavení nové školní budovy prostory sloužily jako sídlo pošty, četnické stanice a lékaře. Postupně chátrající objekt byl v roce 1963 zbořen..