Terčino údolí

Pod dohledem zahradníka Ignáce Fnoika a po jeho smrti v roce 1780 novým dvorním zahradníkem Johannem Michaelem Wankou zde byly vysázeny tuzemské i exotické dřeviny a tehdy také vznikla většina staveb. Přestože se nedochoval obrazový materiál zachycující nejranější podobu Tereziina údolí, nelze pochybovat o jeho dobové proslulosti, stvrzené mj. dvojí návštěvou císaře Františka II. v letech 1801 a 1812. O další úpravy a renovaci parku se ve čtyřicátých letech 19. století zasadil hrabě Jiří Jan Jindřich Buquoy; některé stavby v té době prošly romantizujícími přestavbami. V parku se dodnes dochovaly četné cizokrajné dřeviny - např. 15 m vysoké cypřiše u Modrého domu, vejmutovky a douglasky, z místních dřevin řada velmi starých stromů, především dubů. Mnohé z nich zde rostly už před vznikem parku, nejstarší exemplář - památný strom dub letní - s obvodem kmene 730 cm zde roste zhruba 500 let; dále okrasné keře, romantické stavby a pavilónky, rybníčky, umělý vodopád aj. Park se rozkládá na rozloze přes 138 ha. Historické stavby:

Vstupní brána do areálu parku - z roku 1757. Lázničky (dříve Václavovy lázně) - empírové z let 1788-1797; založila je hraběnka Terezie na počest svého otce knížete Jana Václava Paara. Na balustrádě byl dříve nápis "Tuto stavbu věnuje svému dobrému otci na památku věčné úcty a lásky jeho vděčná dcera". Fakticky se nejednalo o "lázně" v běžném slova smyslu, ale o zahradní pavilon panské lázně spolu s osově rozvrženými dvoukřídlými stavbami malého panského dvora. Samotný lázeňský dům je lichoběžníkového půdorysu, přízemní, s hlubokou nikou ve středu hlavního průčelí a s rizalitem s klasicistním vchodem v zadním průčelí. Zastřešen je stanovou střechou s vysokou válcovou lucernou. Nad hlavní římsou kolem celé stavby je kuželková atika, prostoupená uprostřed hlavního průčelí plnou atikou se znakem stavebníka. Téměř polovinu stavby zaujímal rokokový salon, otevírající se trojicí francouzských oken na terasu s vyhlídkou nad potok a směrem k Modrému domu; dále kabinet, kuchyně, toaleta a lázeň v podobě umělé jeskyně - grotty - se stropním osvětlením okny ve válcové lucerně. K lázeňskému domu se připojují dvě pravoúhle zalomená jednopatrová křídla hospodářských budov, které spolu s ním uzavírají parkově upravené nádvoří. Vpravo se nacházely stáje, kolny a sklady, vlevo obydlí personálu. Tento malý hospodářský dvůr sloužil původně jako zázemí Modrého domu. Dnes je zde wellnes penzion s restaurací. Modrý dům - empírový s prvky biedermeieru - vybudován již roku 1770, v roce 1803 byl upraven pro pobyt v letních měsících. Býval kdysi elegantní stavbou (zámečkem) o rozměrech 15 x 12 m se šindelovou střechou, jejíž pozdější modrý nátěr dal objektu název. Přes svůj komorní charakter poskytoval podsklepený zámeček své obyvatelce veškerý komfort. Kromě velkého salonu obsahoval šest dalších obytných místností: přijímací, toaletní, hostinský a služební pokoj, ložnici a salonek. V sousedství pak stávala samostatná budova původní hraběcí kuchyně, později sloužící jako obydlí rybářů a zahradníků. Hraběnka Terezie zde trávila po smrti svého manžela letní měsíce, pořádala večírky a přátelská setkání. V roce 1936 byl zničen povodní (viz vodní nádrž Humenice) a od té doby je v ruinách. Hamerský dům, hamr (mlýn) - z doby romantismu z roku 1860 - dnes penzion s restaurací. Chata (dům) švýcarská, "Švýcárna" - z doby romantismu z roku 1852 - dnes skautská základna. Kolářův dům - z roku 1860 ve stylu anglické novogotiky. Gotická tvrz Cuknštejn (viz samostatné heslo). Vodní nádrž Humenice (viz samostatné heslo ) - zabraňuje dřívějším ničivým povodním. Umělý Tereziin vodopád: zhruba 20 metrů vysoký umělý vodopád na říčce Stropnici představoval vždy jednu z největších atrakcí parku. Napájen je 720 metrů dlouhým náhonem, jehož posledních 128 metrů tvoří koryto z kamenných desek a úsek vytesaný přímo ve skalní stěně. Dle archivních pramenů položili nádeníci potrubí nového vodopádu již v roce 1782. Účty z tohoto roku zmiňují též navážení velkých kamenů do koryta. Vzpomínán v literatuře v souvislosti s rokem 1817. Parkem procházejí dvě naučné stezky: okružní naučná stezka Terčino údolí a lesnická naučná stezka Terčino údolí. Celý park je od roku 1949 vyhlášen národní přírodní památkou..