© Jaroslav Špiroch 06/2024
Prášily - německy Stubenbach - jsou obec v okrese Klatovy, asi 17 km jihovýchodně od Sušice. Tato horská ves s původním názvem Gattermayerova huť vznikla při sklárně v polovině 18. století. Roku 1763 koupil sklárnu hrabě Josef Kinský a ves dostala název Stubenbach. Po mnichovské dohodě byla vysídlena menšinová část českých obyvatel a po druhé světové válce naopak německá většina obyvatel. Od roku 1948 až do roku 1989 leželo území obce v pohraničním pásmu a bylo nepřístupné. Po sametové revoluci bylo znovu zpřístupněno. Obec svou rozlohou 112,33 ha je největší obcí v ČR, jež není městem. Celé její území leží v CHKO Šumava. Jednou z jejích památek je i shora zmíněný panský dům (v některé literatuře označovaný též jako zámek). Dnes jsou Prášily významným centrem letní i zimní turistiky se spoustou turistických tras a cyklotras, je zde i lanový park. Autobusové spojení má se Sušicí, Železnou Rudou a Kvildou.
Panský dům, v literatuře někdy uváděn jako zámek či zámeček, stojí v centru obce ve svahu při silnici. Je to zděná patrová budova na obdélném půdorysu situovaná na jižní straně jejího areálu. ...Je o 7 x 4 okenních osách, krytá valbovou střechou. Svažitost terénu vyrovnává na východní straně masivní kamenný sokl. K průčelí přiléhá přízemní obdélná předsíň, s bosovanými pilastry v nárožích a obdélným kamenným portálem vstupu na východní straně; krytá též valbovou střechou. Stěny domu jsou členěny lizénovým řádem, okna (s výjimkou oken v průčelí) v šambránách s uchy a klenákem, v patře pod okny navíc zrcadla. V patře východní strany mezi prostředními okny malovaný znak Schwarzenbergů (značně poškozený). Na východním kraji stojí zděná stodola, jediný pozůstatek původního hospodářského zázemí (zřejmě z 1. poloviny 19. století - zachycena na mapě stabilního katastru v roce 1837). Kamenná ohradní zeď je dochovaná na východní a západní straně od budovy panského domu. Bývalá zahrada se rozkládá na severní straně v mírném svahu. Po obvodu se zachovaly zbytky původního oplocení. Stavba je památkově chráněná od 18. 12. 1996..
Na přání císařovny Marie Terezie a jejího manžela Štěpána I. Lotrinského dostává Lorenz Gattermayer z Litschau od nich půjčku na vybudování zdejších sklářských hutí, pivovaru a panského domu. Vyráběny zde byly komponenty na výrobu benátských zrcadel, které byly kompletovány ve sklárnách rodu Kinských ve Sloupu v severních Čechách. ...Majitel zdejších skláren hrabě Jan Josef Maxmilián Kinský byl i ručitelem půjčky. Panský dům byl postaven v polovině 18. století, jeho dokončení je datováno rokem 1751. V důsledku sedmileté války (1756-1763) poptávka po benátských zrcadlech klesla a výroba se téměř zastavila. Syn majitele Jan Josef Gattermayer prodává panství synovci Josefa Jana Maxmiliána Kinského hraběti Filipu Josefu Kinskému z Vchynic a Tetova. Ten ho pronajímá v roce 1763 (panský dům, dvě sklářské hutě v Prášilech a jednu v Nové Studnici) potomku francouzského šlechtického rodu Christiánu Ferdinandu Abele. V roce 1793 ukončují Kinští pronájem pro neshody s Abely. Ještě v tomto roce nechává hrabě Filip Josef Kinský přistavět první patro panského domu stavitelem Mathiasem Humlem. Plánuje zde na prášilském panství těžbu a plavení dřeva. Vzhledem k velké obtížnosti a vysokým finančních nákladům panství nabízí knížecímu rodu Schwarzenbergů, kteří jej v roce 1799 kupují. Kníže Josef II. Jan ze Schwarzenbergu si nechává zpracovat nový plán pro těžbu a svoz dřeva od projektanta Schwarzenberského kanálu ing. Josefa Rosenauera a v letech 1799-1801 zde zřizuje jeho kancelář. Ten pak zde projektuje stavbu Vchynicko-tetovského plavebního kanálu. V letech 1801-1802 je pak panský dům velkoryse přestavěn stavitelem Johannem Libgrathem na sídlo panství. Bydleli v něm správci panství, rodiny nadlesních a lesmistrů v knížecích službách. Samotná knížecí rodina měla místnosti v prvním patře s okny směrem do obce (mezi nimi je umístěn rodový erb); byly využívány v době návštěvy, společenských akcí či honů. Zvláště kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu byl vášnivým lovcem. Schwarzenbergové ho vlastnili až do roku 1921, kdy v důsledku pozemkové reformy přešel na československý stát. Zůstal ale i nadále v jejich správě a bydleli zde nadlesní. Po 2. světové válce, kdy zde bylo zřízeno pohraniční pásmo, docházelo k postupné devastaci domu čs. vojskem. Byl využíván jako skladiště nepotřebného materiálu a byl postupně s vedlejším kostelem sv. Prokopa určen k demolici. Kostel byl v roce 1979 odstřelen a zdemolován, panský dům však běsnění přežil. Po sametové revoluci přešel v roce 1994 do rukou soukromého vlastníka a je v něm penzion..
|
Přihlášení |
