Vjezd do dvora zámku z návsi
© Ivan Grisa 07/2010
První zmínka o vsi Vojnice je z roku 1384, kde se uvádí jako majetek johanitů. V roce 1413 se v souvislosti s tímto panstvím zmiňuje Petr z Ojnic, později je zmiňován Jindřich Sádlo z Kladrubce. V roce 1520 byla tvrz Václava Sádla vypálena v rámci trestné výpravy proti spojencům Zdeňka Malovce, kteří s ním olupovali a přepadali kupce. Tvrz, pravděpodobně opravenou, prodal Sádlo v roce 1543 Adamovi Kocovi z Dobrše, který Vojnice připojil ke statku v Ohrazenicích. Počátkem 17. století patří Vojnice jako samostatný statek Janovi Kašparovi Vojslavu z Branišova, který umírá v roce 1663. Jeho dědic Václav Markvart Vojslav postavil v roce 1687 ve Vojnicích kostel. Jeho syn Václav Markvart z Branišovic byl v roce 1698 nedaleko Práchně zabit svými podanými. Další majitel Bernard Deym ze Stříteže panství prodává Markétě z Běšin. Poté bylo v dražbě prodáno kněžně Marii Karolíně Löwenstein-Wertheimové, která roku 1796 panství postoupila svému synovi Janu Bernardu z Rumerskirchu. Ten zámek prodává v roce 1802 manželům Villanyovým. V průběhu 19. století se majitelé střídali a zámek upravovali. Zámek je nyní v soukromém vlastnictví. Zámek (přestavený z tvrze) je jednopatrová dvoukřídlá budova se sedlovou střechou, kde západní křídlo obsahuje zdi původní tvrze, což dokazuje místnost s valenými klenbami v jižní části přízemí. Též obsahuje v přízemí arkády, v prvním patře jsou nyní zazděné.
Vojnický zámek nabízel průmyslníkovi útočiště.Koupí zámečku chtěl dát rodině letní byt v přírodě, v kterém by si všichni odpočinuli od ruchu velkoměstské a stále průmyslovější Plzně. Nový majitel z větší části vyměnil vnitřní zařízení zámku a upravil jeho interiéry jednoduše v duchu osvícené doby konce 19. století. Rodina tu trávila každé léto a jen v zimě se vracela do úřednické budovy naproti Škodovým závodům. Ing. František Wellner patřil k úzké skupině zakladatelů Škodových závodů a jim i zasvětil svůj život. Byl technickým ředitelem a vrchním inženýrem a autorem řady vynálezů, zvl. ve výrobě cukru. Byl také od počátku až do konce svého života členem správní rady. Po smrti Emila Škody v r. 1900, jeho kolegy a spoluzakladatele, se cosi změnilo i v životě Františka Wellnera. Podnik se pod vedením nového majitele Karla Škody měnil a jeho nová tvář se zámeckému pánu moc nezamlouvala. Vzdal se proto svých funkcí v Plzni, přestěhoval se do Vídně a stal se ředitelem tamní pobočky. V stáří stále častěji zajížděl až do své smrti do Vojnic ke své rodině. Zařizoval zámek, zavíral se v knihovně a procházel se v parku, který sám zvelebil. Rozmanité stromoví a travnaté plochy s třemi rybníčky, potok s kaskádami a můstky, cestičky a květinová výsadba, to vše vytvářelo dokonalou iluzi harmonické přírody. Zde nalézal klid a mír..
VOJNICE.Léta 1413 přitiskl Petr z Vojnic pečeť svou k listu na založení čtené mše v Strakonicích. On i potomek jeho Beneš, jenž prodal
1. 1441 a 1442 Horažďovským platy v Újezdci, měli v erbu páva. Na počátku 16. století byly Vojnice s Kalenicí v držení jednoho rodu. Vácslav Sádlo z Kladrubec prodal před r. 1540 tvrz, dvůr a ves Vojnice, mlýn a lesy Hradiště a Zhůří Adamovi Kocovi z Do brše. Vojnice patřily odtud dlouhou dobu ke statku Ohrazenickému. V 17. století tu zase byl samostatný statek, který držel Jan Kašpar Vojslav z Branišova, jenž asi 1. 1663 zemřel. Vácslav Markvart Vojslav, nástupce jeho, postavil 1. 1687 kostel ve Vojnicích, a syn jeho Vácslav 1. 1698 od vlastních poddaných nedaleko hory Prachně zabit. Vojnice později koupeny k panství Horažďovskému, při němž do 1. 1803 zůstávaly; od té doby tu byl zase samotný statek..
