železniční tunel

Oba portály jsou kamenné, s lícem z velkých pravidelně opracovaných kvádrů. Bývalá výpravní budova zastávky Litoměřice město je postavena ve stylu střízlivé neorenesance. Střední pavilon je dvoupatrový, obě křídla s krajními rizality (zachovalo se jen jižní) jednopatrová. Všechny části budovy kryjí nízké valbové střechy..

Nejsložitější situace byla v Litoměřicích, kde hustá předměstská zástavba neumožňovala průchod mezi návrším, na kterém stojí staré město, a Labem. Městská rada nabízela pro nádraží pozemek na někdejším Děkanském poli, přibližně v místech, kde je dnes horní nádraží, společnost však tuto nabídku neakceptovala vzhledem k tomu, že trať by tam musela od Labe z obou směrů vystoupat. Proto nezbylo, než staré město podejít tunelem a nádraží umístit značně daleko od něj, na volné pozemky mimo zástavbu. V dubnu 1872 začala v zahradě kapucínského kláštera stavba více než 300 m dlouhého tunelu. Technickým problémem byla velmi malá výška nadloží nad jeho klenbou, což způsobilo, že se tunel skládá z několika oblouků tak, aby se pokud možno vyhnul podcházení objektů. Tunel byl postaven pro jednu kolej. Provoz na trati byl zahájen 1. 1. 1874, nádraží leželo daleko na východ od města (dnešní stanice Litoměřice dolní nádraží, sloužící jen nákladní dopravě), což vyvolalo kritiku místních obyvatel i městských orgánů. Proto se začalo hledat řešení ve zřízení zastávky blíže k městu. Po složitých jednáních o výkupu potřebných pozemků byla 20. 5. 1884 otevřena zastávka Litoměřice město v dnešní Jarošově ulici. Neměla nikdy více než jednu kolej, přesto u ní vznikla jedna z nejhonosnějších výpravních budov Rakouské severozápadní dráhy v Čechách. Tunel sloužil provozu i po zdvoukolejnění tratě ve 20. letech 20. století, kvůli jeho nedostatečnému profilu zůstal úsek Litoměřice dolní nádraží - Velké Žernoseky jednokolejný. Tento stav se stal neudržitelným po II. světové válce, kdy prudce stoupla přeprava uhlí ze severočeské pánve, uskutečňovaná z rozhodující části právě po pravobřežní polabské trati. V tunelu navíc nebylo možno instalovat elektrická zařízení. Vzhledem k vysídlení původního německého obyvatelstva z Litoměřic přestala být problémem likvidace zástavby mezi starým městem a Labem. Proto sem byla do roku 1958 železnice převedena, tunel a bývalá zastávka opuštěny a nahrazeny novou zastávkou téhož jména, novým autobusovým nádražím a obchvatnou silnicí od mostu podél městských hradeb ke křižovatce s Dlouhou ulicí. Tunel byl předán jako sklad zeleniny a ovoce. Po roce 1990 byl mezitím uprázdněný tunel několikrát využit ke konání různých výstav, v posledních letech slouží jako sklad a garáže vodohospodářské společnosti. Budova někdejší zastávky, zmenšená o severní křídlo, které muselo ustoupit nové trase trati, patří Správě železniční dopravní cesty, která zde má kanceláře. V roce 2016 zadalo město Litoměřice studii na úpravu tunelu na parkovací dům až pro 100 osobních automobilů.