klášter obutých augustiniánů s kostelem sv. Václava

Ke konventu patřily darované statky. Historické prameny mluví o příchodu prvních členů řádu v roce 1350, v tomto roce měl být klášter snad dostavěn do kompletní podoby. První velká pohroma postihla klášter 18. října 1421 kdy do kláštera vtrhli obyvatelé Prahy a vše vypálili a dle některých pramenů dokonce i vyvraždili všechny obyvatelé kláštera a řádu. V roce 1442 byl klášter obnoven. Díky dochovaným kronikám se dochovali celkem podrobné informace o životě řádu a i o samotných převorech. Ještě v roce 1548 je jmenován převor Stanislav. Po druhé polovině 16. století klášter zanikl a přešel zpět do rodu Berků z Dubé. Berkové ztratili panství Bělá díky konfiskaci a panství i s přilehlými nemovitostmi přešlo do rodu Valdštejnů. Po bitvě na Bílé hoře byl řádu Augustinů nabídnut jako náhrada hrad Bezděz, toto vše dokládá dochovaná donační listina z roku 1627. Po roce 1633 se obyvatelé řádu přestěhovali zpět do Bělé, kde očekávali zde, kdy rod Valdštejnů dokončí přestavbu kláštera. Podle dochovaných pramenů bydleli členové řádu na zámku, později na faře. V roce 1633 nechal Valdštejn vyhotovit zakládací listiny. Ovšem vzhledem k Valdštejnově vraždě už ale nedošlo k chystaným aktům. Po zavraždění pana Valdštejna bylo panství opět zkonfiskováno a spravováno královskou komorou, od které jej v roce 1644 zakoupil František Caretto-Millessimo. Až 6. prosince 1647 potvrdil pan Ferdinand z rodu Caretto-Millessimo nárok řádu Augustinu na klášter. Konvent byl tedy v letech 1650–1659 přestavěn a obnoven. Bohužel z té doby již nelze přesně odhadnout rozsah stavebních prací. Snad lze odhadnout, že došlo k výstavbě východního křídla. V roce 1678 kupuje panství Bělá zpět do držby Valdštejnů pan Arnošt z Valdštejna. V letech 1696–97 došlo k výstavbě východního křídla. V roce 1709 došlo k výstavbě nového chrámu na místě starého kostela. V té době bylo panství v držbě pana Františka Josefa z Valdštejna a stavba proběhla na tehdejší možnosti hodně rychle. Již 28. září roku 1712 jsou popsány oslavy k vysvěcení nového chrámu biskupem královehradeckým Janem Adamem. František Josef z Valdštejna byl zakladatelem gymnásia, které bylo financováno ze založené nadace. V roce 1777 bylo gymnásium změněno na německou školu. V roce 1894 se Augustini vzdali výuky a provozování školy. Po roce 1930 bylo v refektáři zřízeno okresní muzeum a západní křídlo bylo pozměněno na byty. Augustini měli pravděpodobně záměr celý komplex ještě rozšířit a zvětšit, dokladem této úvahy jsou obě křídla konventu které přimykají k severní straně kostela. Průčelí kostela má asymetrickou kompozici, tuto skutečnost způsobila věž, jejíž stáří je pravděpodobně shodné se stářím kostela. Vchod s rozeklaným frontonem, nad portálem prolamuje stěnu segmentově ukončené okno a v postraních osách jsou vloženy niky se sochami sv. Jana a sv. Mikuláše Tolentinského. Rivalit zakončuje štít s trojúhelným frontonem a se sochou sv. Václava. Vedlejší sokly byli určeny pro sochy sv. Tomáše a sv. Gelasia. V nice ve štítu je socha sv. Augustina, zakladatele řádu. Boční stěny jsou členěny pilastry a prolamují polokruhově ukončená okna. Konventní křídla jsou do směru pravého úhlu, díky tomu že křídla vznikala samostatně. Východní křídlo je dodatečně rozšířeno západním traktem, všechny tyto prostory jsou klenuté v přízemí. Jmenovaný refektář byl umístěn ve východním křídle. Dochovaná rytina z 18. století byl komplex kláštera umístěn uprostřed zahrad, lemován vysokou zdí, která měla na severu a na východu cimbuří. Před kostelem bývala malá květinová zahrádka, která sloužila patrně převorovi.