Kostelíček u Šemanovic

Tento Kostelec se připomíná již k roku 1318 ve vlastnictví Půty z Vidimi a v rozmezí let 1411-74 se již objevuje několik predikátů z Kostelce. I když je tedy informací poskrovnu, početné nálezy středověké keramiky a dokonce kachlů jednoznačně potvrzují osídlení lokality od 2. poloviny 13. století až do 14. století. Dodnes jasně patrný je rovněž vojenský charakter. Lokalita bývá také ve starší vlastivědné literatuře popisována jako úkryt protestantů v pobělohorské době a badatel J. B. Cinibulk zde rovněž uvádí poustevnu; ani jedna z těchto tezí není ale nijak potvrzena. Lokalitu tvoří mohutný pískovcový skalní blok, obíhaný nižší terasou a chráněný na východní čelní straně širokým tesaných příkopem. Na jihu je patrné původní schodiště vedoucí na vrcholovou plošinu, snadnější způsob je ovšem přes skalní převis – světničku, z níž vede ve skále tesaná chodbička s pozůstatky dřevěného rámu dveří do podvalí hlavní stavby – snad původně dřevěné obytné věže, která stávala v západní části horní plošiny. I z tohoto podvalí vedou další tesané schody přímo na plošinu. Podle dalších úprav skalního podloží, kůlových jamek a draží existovaly na plošině i další lehčí stavební konstrukce. Zajímavostí je, že celý tento skalní blok mohl být původně pouze jádrem mnohem většího opevnění, např. středověkého hradiště, neboť nedaleko východním směrem je hřeben a přístupová komunikace přerušena příkopem a vnitřním valem. Někteří badatelé však v tomto opevnění spatřují pozůstatky obléhacího opevnění a např. Petr Randus jej interpretuje jako fortifikaci značně mladší, pravděpodobně zbudovanou Švédy až ze třicetileté války. Jednoznačné potvrzení a vyvrácení těchto hypotéz může přinést ale jen archeologický výzkum.