Bělá pod Bezdězem

přehled dějin

R. 1304 založil Hynek Berka z Dubé na zástavním bezdězském panství město Bělá. Současně s městem pravděpodobně vznikla i zdejší tvrz. Na počátku husitských válek držel zástavu Jan z Michalovic, za něhož se města v letech 1421 a 1426 zmocnili husité. Když jej na sirotcích roku 1431 dobyl míšeňský markrabě Zikmund, byla spolu s městem pobořena i tvrz. Páni z Michalovic drželi bezdězské panství až do roku 1468, později se majitelé několikrát vystřídali. Po smrti Jana Špetle z Janovic roku 1553 přiřkl zemský soud při dělení panství mezi jeho dcerami Anně z Janovic, po její smrti pak dědil manžel Jan Berka z Dubé. Bělá se tak stala samostatným panstvím a především sídlem vrchnosti, proto byla žádoucí přestavba staré tvrze na renesanční rezidenci odpovídající společenskému postavení majitelů z významného a starobylého rodu. Tím spíše, že Janův a Annin syn Aleš získal roku 1586 Bělou od císaře Rudolfa II. za 18500 kop grošů do dědičného vlastnictví. Když se Aleš roku 1599 v pomatení mysli probodl mečem, přešlo panství na jeho bratrance Bohuchvala Berku, významného příznivce jednoty bratrské. Po vypuknutí stavovského povstání se Bohuchval stal jedním z direktorů a stoupenců falcké kandidatury na český trůn. Za to byl odměněn úřadem nejvyššího purkrabí, po porážce na Bílé hoře však raději prchá ze země. Jeho statky byly zkonfiskovány a roku 1622 prodány Albrechtu z Valdštejna, který Bělou připojil ke svému frýdlantskému vévodství. Při dělení kořisti po zavraždění Valdštejna r. 1634 získal Bělou markýz František Caretto di Grano. I za Carettů se na zámku stavělo, především pro nápravu škod způsobených švédskými vojsky v letech 1634, 1641, 1643 a 1644. Františkův syn Ota Jindřich Caretta-Millesimo prodal roku 1678 Bělou Arnoštu Josefovi z Valdštejna, za nějž došlo k posledním barokním úpravám. Valdštejnové sídlili v nedalekém Mnichově Hradišti…  číst dále