Bělá pod Bezdězem

Areál tvrze obklopovala kamenná hradba ze tří stran doplněná dnes již téměř zaniklým parkánem, jeho průběh je částečně zřetelný pouze v hraně svahu. Před parkánem mohl být vyhlouben i později zasypaný příkop. Nejstarší palác literatura předpokládá na chráněné východní straně někde v místech dnešní kaple či zcela mimo obvod dnešního zámeckého areálu. Zda v této fázi existovaly nějaké další stavby by mohl prokázat pouze archeologický průzkum v ploše nádvoří. V další stavební etapě byl postaven rozsáhlý jednotraktový jižní palác o délce cca 40 m a šířce cca 10 m. Vzhledem k jeho rozsahu se jako stavebník nabízí samotný Karel IV., který ve druhé polovině 14. století dočasně vykoupil Bezděz i s Bělou ze zástavy. Další zástavní držitelé obnovili husitskými válkami poškozenou tvrz již ve skromnější podobě. Zřejmě v této době byl poškozený východní palác zbořen a jeho zdivo využito jako zdroj stavebního materiálu zejména pro novou jihozápadní palácovou budovu mezi vstupní věží a jižním křídlem, na nějž pravoúhle navazuje. Mohutná dvoutraktová stavba má valeně klenuté sklepy spojené okoseným půlkruhovým portálkem datovaným do 2. poloviny 15. století. Na nějakou stavbu i na druhé straně vstupní věže poukazují zbytky kolem 150 cm silného zdiva v konstrukcích vnějších zdí dnešního severozápadního křídla. Zbytky zdiva zbořeného východního paláce mohly posloužit i jako základ mohutné zdi uzavírající východní stranu nádvoří. Jana Špetle z Janovic nechal někdy ve 40. letech 16. století tvrz renesančně přestavět, od poloviny století se také již v pramenech mluví o zámku. Upravováno bylo gotické jižní křídlo, snad z této doby pochází jeho východní zakončení a zejména renesanční klenby s hřebínky v přízemí a patře. Na již zmíněných gotických substrukcích bylo vyzdviženo severozápadní křídlo. Druhá renesanční fáze následovala za Aleše Berky z Dubé či jeho bratrance Bohuchvala mezi lety 1586 a 1615. Již za Bohuchvala bylo postaveno nové severní arkádové křídlo, které téměř celou svou hmotou zasahovalo mimo stávající areál tvrze – dosavadní severní hradba tvoří jeho nádvorní zeď, v do nádvoří tedy zasahují pouze vnitřní arkády. Ty jsou oválně klenuté, v přízemí otevřené, v patře uzavřené. V přízemí jsou dochovány neckové a křížové klenby, renesanční je také východní štít s výzdobou. O dokončení stavby informuje letopočet 1615 v dřevěném vykládaném stropu arkýře umístěného atypicky do středu průčelí prvního patra doplněný erby stavebníků Bohuchvala Berky a jeho slavatovské ženy. Arkádami bylo také opatřeno jižní křídlo, do koutů při vstupní straně byly vloženy schodišťové věžičky. Z této doby pochází také zámecká kaple sv. Josefa při východní hradební zdi. Další úpravy byly prováděny i za Albrechta z Valdštejna, svědčí o nich především letopočet 1629 na pozdně renesančním portále zámecké kaple. Poškození třicetileté války byla opravena jen s minimálním úsilím, teprve za Arnošta z Valdštejna byla po roce 1689 provedena barokní přestavba podle plánů architekta Jeana Baptista Matheyho, které zde realizoval Bernardo ze známé pražské stavitelské rodiny Canevalle. Úpravy se dotkly druhého patra a nádvorních fasád budov, které byly opatřeny vysokým pilastrovým řádem a okny s přímou římsou, severní křídlo dostalo nové klenby. Nově byla postaveno zřejmě zchátralá či poškozená severní část severozápadního křídla. Zcela přeřešeno bylo vstupní průčelí – stará branská věž byly stržena a nahrazena přes 30 m vysokým věžovitým průčelím, které výrazně sjednocovalo kompozici vstupní části sídla. Po zrušení valdštejnské manufaktury byly provedeny klasicistní úpravy, které do značné míry znehodnotily původní vzhled zámku. Roku 1929 zničil požár vstupní věž, ta však byla následně obnovena. R. 1960 byly na nádvorních fasádách obnoveny renesanční fresky s mytologickými motivy.

Kde byly stráně, byla ohrada jednoduchá, ale na čtvrté straně proti Bezdězi bývalo obezdění dvojité s příkopem, a v branách bývaly mosty zvodité. Na té straně zbyla brána dvojitá, skorem neporušená, krásná to památka. První prostá brána ve zdi zavírala se zvoditým mostem, druhá, věžovatá, široká a nevysoká, hřebenem. Na úzkém opyši tohoto ostrohu postavena byla tvrz, jejíž přední obranou byly hradby městské, jakož i tvrz zase nemálo ke tvrdosti města přispívala. Boky hory v těchto místech urovnány jsou nyní tak, že tu jsou velmi vysoké tarasy. Před nynějším zámkem, který z této tvrze povstal, snižuje se trochu ostroh prohbí sedlovitou, ale brzo se zase povyšuje. Před samým zámkem v pravo jest zbytek hrubé městské hradby, a v levo jest mohutná sýpka. Brána, kterouž se chodívalo do předhradí, dávno již zmizela, a na jejím místě nacházejí se při vchodu z obou stran sloupy bez ceny. V bývalém předhradí, jehož dvůr proměněn jest v sady s pěkným křovím, spatřuje se vejdouc v levo veliká sýpka, kteráž s předešlou v roh se sbíhá, a před námi jest stavení zámecké v prostém slohu pozdní renesance s rudými pruhy mezi okny a čtverhranatou věží cibulovitou střechou pokrytou, nad branou stojící. Posud lze znáti, jak je oddělovaly příkopy od předhradí, ačkoliv jsou již mělké a v zahrady proměněny. Dvůr zadního zámku na všech stranách jest staveními obklopen. Na jižní straně jest dvoupatrové stavení, v jehož přízemí jest chodba s vysokými sloupy, v prvním patře zase chodba taková a v témž slohu, ale s nižším sloupovím; v druhém poschodí spatřují se pouze okna neveliká. Čásť tato byla za Arnošta z Valdšteina vlaským mistrem Bernartem Canevalle (jenž jest pochován v kostele sv. Kříže před oltářem sv. Jiří) přestavěna a r. 1691 dokonána. Naproti tomu na severní straně jest stavení podobně upravené, ale sloupy jsou hrubší a nižší; také je tu výstupek. Podobné věžovaté výstupky spatříš tam, kde se severní a jižní křídlo se západním stýkají. Toto západní křídlo prý r. 1691 nepodlehlo velikým změnám, ovšem že venkovská jeho úprava s rudými čarami mezi okny prozrazuje úpravu svou na rozhraní 16. a 17.století, ze kteréž doby také pocházejí prohlédací kolečka v oknech. Nejstarší částí jest severní čásť, s níž r. 1961 nebylo hnuto. Zvenčí svědčí o tom ještě okno kuplované ze 16.století, které se na západní příční stěně tohoto domu ven obrácené nachází; také vysokým svým krovem liší se od ostatních stavení. VE výstupku tohoto stavení, který vychází do dvora, v prvním poschodí jest starodávné táflování, na němž se erb Berkovský a Slavatovský spatřuje. Patrně tedy dílo toto pěkné, ale již trochu zašlé, připomíná na Bohuchvala Berku a Kateřinu Slavatovnu, kteří tu na počátku 17.století poroučeli. Pozoruhodné jest také klenutí chodby v prvním poschodí pro zvláštnosť svých křížův a nízkosť oblouků; na hranách byla ozdobná práce štuková, která je nyní zaplácána. Na východní straně jest kaple sv. Josefa, k níž jest portál v parukovém slohu. V zámku nachází se nyní lesnická škola. Okolí Bělé, která ještě nyní na kraji širých lesů leží, až do 14.století pokryto bylo lesem a patřívalo k panství Bezdězskému. Jak Bělá založena byla a jméno Nový Bezděz obdržela, již vypravováno. V novém městě, o kterémž se po několik let stavělo, zřídil Hynek Berka z Dubé klášter sv. Vácslava pro 12 bratří bosáků řádu sv. Augustina, k čemuž papež Kliment VI. r. 1345 své povolení dal. Za věno nového kláštera ustanovil Hynek vesnice Dlouhou Doubravu a Dětel, les u Dětele a ospy z Kadlína a mlýna Bělského, což vše témuž klášteru roku 1346 ve dsky zemské vložil. Hned při založení města založena také tvrz, neboť poloha, jak jsme již popisovali, svědčí o tom, že jedno bez druhého založeno nebylo.Když pak r. 1345 Mackovi řečenému Kladivo, dva lány boru Bělského u Plužné udělil, aby je vyklučil a tudíž si dvůr postavil, a k tomu místo v Bělé na vystavění domu, zavázal jeho i dědice jeho, aby v celé zbroji a s přílbicí, ale bez koně sloužili „na tvrzi nebo ve městě Bělé“. Když potom Karel IV. Bělou s Bezdězem ujal, všechna tato ustanovení ponechal a založení Bělé s vysazením rychtářství r. 1348 potvrdil. Nových manství k Bělé přidělal; tak na př. dal r. 1351 Drahomilovi právo, aby daroval statek svůj v Bezdědicích a Čisté Vaněčkovi z Sedliště, ale takovým způsobem, aby tento povinen byl Bělským v čas obrany města s pancířem a samostřílem pomáhati. Jak již pověděno, Karel se někdy na Bezdězském panství, zejména v Bělé, zdržoval a za purkrabě měl tu r. 1364 jakéhosi Gotfryda, který jménem jeho kněze do Sudoměře podával. Král Vácslav potvrdil roku 1396 dne 8.února svobody města Bělé a zastavil potom Bělou s Bezdězem, jak již na svém místě pověděno, Prokopovi, markrabí. Týž, ač práva k tomu neměl, ale nouzí jsa k tomu připouzen, zapsal tvrz a město Bělou s jistým příslušenstvím ve 2000 kopách Janovi z Vartemberka a z Ralska. Jan se tu někdy zdržoval; na Bělé dán jest list dlužní, jímž (r. 1403, 20.května) dluh Chvalovi z Javora zapsal. Postoupením tím sice docíleno, že se Bělá v držení nepřátel králových nedostala, ale Jan tu zdělal škody víc než za 30.000 kop, nadělal dluhů v židech, a když král chtěl zase Bělou míti, tomu se protivoval. Vácslav podlé zvyku svého velice byl na Jana rozhněván, ale odpustil Janovi svůj hněv, když se tento r. 1406 dne 21.srpna na Žebráce zavázal, že ihned Bělé postoupí odtud nejezdě listem a skutečně po témdni a že se všemi svými tvrzemi nikdy proti králi nebude. Novým purkrabí královským stal se Jan ze Smržova, který králi při výplatě Bezděze skutečně pomáhal a byv roku 1408 jen purkrabí na Bělé, potom k tomu purkrabství Bezdězské přijal a za místopurkrabě Kunše z Rachovic ustanovil. Mezi tím naskytla se také králi příležitosť statek jeden v Bezdědicích, jenž odumřel, obrátiti na manství ke hradu Bělé. Ač není pochyby, že Jan byl vrchním purkrabí, přece se r. 1413 nazýval jen purkrabí na Bělé, an tehda měl tuhou při s děkanem Vítkem z Černčic. Po odstoupení Kunšově převzal purkrabství na Bělé Jan z Kostelce (r. 1415), jsa poddán Janovi Smržovskému, jenž sem po něm asi r. 1418 za purkrabě Jana z Polak dosadil. Na počátku válek husitských odevzdána Bělá s Bezdězem Janovi z Michalovic, a teprve r. 1429 učiněn mu zápis, v němž mu hrady Starý a Nový (Bezděz) s městem Bělou v 6000 kopách zastaveny. Ale měl o ně tuhé boje s kališníky. Roku 1421 dne 6.května ještě byla Bělá v jeho moci; neboť tehda sešlo se tu asi 60 kněží, mezi nimiž byl opat Karlovský jako kollator kostela Bělského, kteří odepřeli poslušenství arcibiskupovi Kunrátovi z Vechty, poněvadž přestoupil na stranu pod obojí. V květnu toho roku táhl tudy Jan Smiřický s Hradeckými, a i podobá se víře, že se jim tehda Bělští podali a potom v poslušenství Pražanů zůstávali. Ale na podzim téhož roku udeřil Jan Michalec na Bělou a dobyv ji osadil ji lidem svým. Pražané vypravili ihned vojsko své v tu stranu, kteréž vytáhlo do pole v den sv. Havla (16.října), ale posádka Michalcova, jak viděla přicházeti vojsko Pražské, opustila Bělou, a Pražané uvázavše se v město znova dne 18.října zůstavili v něm svou posádku. Ač, jak se zdá, Pražané několik let Bělou drželi, přece nesnadno bylo ji udržeti, a tudíž se jí Michalec zase zmocnil. Stalo se tak bezpochyby ve srozumění s obyvatelstvem samým, což od strany kališnické vykládáno za zradu. Když tedy Jan Roháč z Dubé, hejtman Táborských, r. 1426 na začátku května sem přitáhl a Bělé doby., zbil a zjímal mužské obyvatelstvo, při čemž prý i něco žen a dětí přišlo o život. Hejtmany posádky dal Roháč zvěšeti za nohy a vykonal prý i jiné ukrutnosti. Bělá zůstávala od té doby v držení Sirotkův a zejména r. 1429 se v jich moci nacházela. Těkání a vybíhání zdejší posádky popudilo pak Zikmunda, markrabě Míšenského, tak že r. 1431 před Bělou přitáhl, tvrz pobořil a město zkazil, aby žádnému nepříteli se ubrániti nemohlo. Po ukončených válkách potvrdil císař Zikmund r. 1436 svobody Bělských, kteří pak pokojně pod panstvím pánů Bezdězských zůstávali. Řízeni byli hejtmany nebo purkrabími, jako r. 1439 Jarošem z Nosalova, purkrabí (jenž byl pak purkrabí Bezdězským), roku 1440 Markvartem z Martinic, hejtmanem, kterýžto v této hodnoti jako první úředník na panství ještě r. 1448 zůstával. Za posledního Michalce učiněno rozdělení panství cestou Hlasnicí, a co bylo od ní na východ slunce, držel Jan Těžký, úředník. Po něm se vyskytují r. 1480 Kryštof z Calmik, r. 1482 Jan Oděrad z Hrušova a r. 1483 Jan Morava. Ctibor z Cimburka potvrdil r. 1485 svobody Bělských, ustanovil, aby měli průhony svobodné k pastvinám podlé znění starých listů, sousedům škody spasováním na obilí nečiníce, dopustil, aby mohli honiti na lesy panské a tu pásti. Ovšem zapověděl škody činiti na lesích, zejména dělati tu ohně, jako mívali pastevci ve zvyku, nebo sekati trávu na mlází a smytech. Vymohl jim také potvrzení svobod skrze krále Vladislava (r. 1493). Jan z Janovic znamenav obtížení, kteréž Bělští pro nedostatek vody měli, kázal jim vodu po rourách z rybníka pod šibenicí na svůj náklad přivésti, a tento vodovod jim r. 1502 daroval, při čemž jim dáno na vůli, kdyby se jim nelíbil, aby si vodu odkudkoliv na gruntech Bezdězských nebo Bělských na svůj náklad znova přivésti mohli. Pamatujíce na to dobrodiní způsobili Bělští, aby za duše Janovou, předkův a příbuzných jeho na svatých mších prosba se dála a skutkové milosrdní činěni byli. Za pánů z Cimburka začal v Bělé zvyk stříleti ku ptáku, a zřídili Bělští k tomu stříbrného ptáka na řetízku zavěšeného, kterýž si za klénot svůj pozůstavili, ale tak, kteří by erbové k témuž ptáku přivěšováni byli, aby střelci o to se svolíce mohli ty erby obrátiti, kam by se zdálo. Tak se to vedlo až do Jana z Janovic, ale tu na prosbu měšťan erby obráceny ke kostelu a způsoben z nich kalich stříbrný, na němž byly vyryty orlice páně Janova a Zdeňka z Rosic, hejtmana, druhý erb, hlava kapounova. Zápis o tom se stal roku 1504 s obyčejným tehda proklínáním („aby ta věc držena a věčná byla; pakli by to jináč kto zjinačiti chtěl aneb kterú mocí přivésti, než v tomto listu položeno, v den súdný aby tváři božie nespatřil, ale najvyšší muku v najhlubší propasti pekelnie věčně trpěl“), z něhož si potomci, sahajíce přes svědomí své katelické na takové věci, obyčejně nic nedělali. Hejtmany byli za těch dob r. 1504-1507 Zdeněk z Rosic , r.1506 Jan Léva. Po smrti Janově držel Bělou nějaký čas Jetřich Bezdružický z Kolovrat, ale pak dostala se neznámým způsobem v držení Jana a Bernarta z Valdšteina, kteří měli náhodou také druhou Bělou v Plzensku. U nich býval úředníkem Vácslav Litevský ze Svinař. Tehda se z Bělé spravovaly lesy i Bezdězské i Bělské. Hajní chodívali k počtu na Bělou, a co bylo k Bezdězi, přijímal pan Hereš, a co bylo k Bělé, přijímali Bohuslav ze Stříbra, písař, a Průša, lovčí, a dávali Vácslavovi. Roku 1516 nacházel se již v držení Bělé Jan Špetle z Janovic a shledávaje, kterak Bělští skrze spouštění a osušování rybníka pod šibenicí velikou překážku u vedení vody mají, dal jim ten rybník k obci za jiný, který mu postoupili. Za těch dob byli tu úředníky r. 1512 Jindřich Češvic, r. 1522 Vácslav z Kozlova a r. 1533 Mnětický ze Mnětic. Tento se dostal na Bělou brzy po smrti Janově a zůstal tu i po smrti Burjana († r. 1534ú, syna Janova. Po smrti Burjanově vykonával práva panská na Bělé druhý jeho syn Jetřich. Od dávných let měla obec nástroj střelební, kterýž byl v podobenství udělán jako malé dělo a který skrze nedopatření předkův upadnuv do příkopu pod most rumem byl zasypán. Když asi r. 1543 se díla pod tím mostem opravovala, nalezeno dělo to od dělníků, jsouc již ode rzi sněděno, kteréž prodali Jiříkovi Kašpárkovi, sousedu zdejšímu. Když pak je obec míti chtěla a z toho nevole vznikla, vypověděl Jetřich (r. 1543), aby Kašpárek Bělským jiný takový nástroj, který by se jim hodil, udělal. O dělení panství r. 1553 již povídáno. Anna z Janovic, kteráž byla již r. 1550 manželkou Jana Berky z Dubé a od něho zápis věnný na zboží Kurovodském dostala, vzala sobě tehda za díl zámek Bělou, s dvorem při něm poplužným, s dědinami, kopaninami, zahradami k setí, vaření, chmelnicí, sladovnou s pivovarem pod zámkem se všemi k němu potřebami, obilím atd., louky jisté a palouky při řece Ploučnici, město Bělou s předměstím a Dětelím (kromě toho, což ke klášteru Bělskému náleželo), vsi Čistou, Plužnou, Březinku, Březovici, Sudoměř, Okna, dvůr Valovici, plat v Mimoni, též ves Chotětov s podacím, Kluk a Skramouš. Málem by byla Anna o zápisné držení Bělé přišla. Ladislav mladší z Lobkovic a na Zbiroze vyprosil si výplatu na zámku a městě Bělé a obeslal proto Annu do soudu komorního, aby se prokázala svými listy na Bělou (r. 1565). Přes to zůstalo vše při starém. Roku 1567 měla soud s Jiříkem z Zálužan, protože lidé její člověku jeho ze vsi Vísky ručnici, kterouž nesl do Mimoně k zámečníku opravit, vzali. Po její smrti manžel její Bělou zdědil a přestěhovav se sem z Kuříchvod stále tu zůstával. Rád míval hosti u sebe a proto peněz potřebuje, někdy peníze od svých poddaných vynucoval; sice se k nim dosti snášenlivě choval. Zemřel na zámku Bělé r. 1582 dne 15. března. Syn jeho Aleš měl za manželku Elišku ovdovělou Smiřickou z Valdšteina, jíž byl starý Jan r. 1580 věnoval 2000 kop grošů českých na tvrzi Kuříchovodech. Po smrti otce svého dal si Aleš od obce slíbiti poslušnosť u přítomnosti několika pánův a vladyk, pak Jiříka Měděnce z Ratibořic, úředníka na Bělé, a Jana Filoxena, úředníka na Kuříchvodech. Potom se soudil s Saloménou z Dobé (sestrou?). Škádlila ho před lety a založila se s ním v Bělé, že mu dá pět koní po 100 kopách, jestli se dříve vdá než on se ožení. On se proti tomu zase naopak založil. Když se Saloména stala paní Bryknárovou, chtěl na ní Aleš peníze, ale ona se k tomu neměla. Posud byla Bělá statkem zápisným, ale král Rudolf mu na jeho prosbu r. 1586 dne 22. prosince panství Bělské dědičně prodal, totiž „zámek Bělou, kterýž někdy Nové Bezdězi sloul“ s dvorem poplužným, město, dvůr Valovice, pivovár, vsi Čistou, Plužnou, Březinku, Sudoměř, Březovice, Okna, Kluk, Skramouš, též vsi zápisné Rokytnou, Dolejní Krupou, Jezvu, Hořejní Krupou, někdy ke klášteru Hradištskému náležející, za 18.500 kop grošů českých. Trhu tomu odporoval r. 1590 Jan z Vartemberka na Bezdězi, zvláště se bráně proti položení Sudoměře, Březovice a Skramouše jako vsí celých, poněvadž jich „nikdá tak zouplna celých k zámku Bělé v užívání nebylo“, než i on tam také podílů měl. Aleš osvobodil r. 1593 Bělským dům nárožní, kterýž byli koupili a na radnici přestavěli, a zapsal r. 1595 manželce své Elišce panství Bělou s příslušenstvím, ale poněvadž ona ho předemřela r. 1596, stal se opět samojediným pánem na Bělé. Nepřečkal jí dlouho, neboť pominuv se smyslem r. 1599 sám se mečem zabil. Poněvadž po něm dětí nezůstalo, dostala se Bělá s Kuřímivody strýcům jeho Bohuchvalovi, Jiříkovi, Vácslavovi staršímu a Janovi Hovorovi, kteří ji až do porovnání drželi; pak ujal ji Bohuchval Berka z Dubé, jenž držel kromě Bělé a Kuříchvod též Loukovec a Chýše. Na Bělé měl purkrabí Petra Dachnovského z Lelaltic (r. 1601). Bělským vyprosil u císaře Rudolfa nynější znak Městský a dal jim r. 1602 výsadu, jíž potvrdil jim statky jich a řády, a r. 1612 jednotě bratrské dům v Bělé daroval. Byv od r. 1615 královským radou a nejvyšším berníkem království Českého, stál mezi nejhorlivějšími přívrženci strany pod obojí. Slavata praví o něm, že ve věcech politických a soudních byl málo povědom, že však byl dobrý hospodář, a dobré víno a veselá muzika dobře se mu líbila. Jsa při korunování krále Ferdinanda (r. 1617) poručníkem mladého pána z Hazemburka, dědičného truksasa, pecen chleba pozlacený před králem při korunování a k oféře nesl. Bohuchval byl jedním z hlavních původců povstání, přední derektor, přimlouval se o zavržení krále Ferdinanda a volení falckrabě, jakož i aby tohoto syn za čekance království vyhlášen byl. Od r. 1619 byl nejvyšším purkrabí, ale po bitvě Bělohorské boje se hněvu vítězné strany ujel ze země, zanechav v Bělé Alše Berku, syna svého. Dlouho provázel Bedřicha utíkajícího po Vratislavi, Berlíně a Haagu a pak život svůj v Hamburku v chudobě dokonal. Ke konci měsíce listopadu r. 1620 vrazilo do okolí exekuční vojsko císařské. V úterý po sv. Mikuláši přišli do Bělé, a rada musela jim dáti 40 kop 30 grošů míšenských. Ale brzo vpadlo jiné vojsko do města, jehož vůdce hrozil drancováním, nebude-li mu dáno 1000 fl.; sebráno 300 fl, a Aleš též penězi musel upokojiti lid vojenský. Komissí hrdelní v Praze odsoudila Bohuchvala r. 1621 dne 17.února hrdla, cti a statkův, a přisoudila všecky statky jeho, pro rebelii propadlé, královskému fisku, i poslán sem za hejtmana Mladota ze Solopisky. Plnomocný místodržitel Karel z Lichtenšteina prodal r. 1622 dne 20.srpna panství Bělou a Kuřívody Albrechtovi, vladaři domu Valdšteinského. Týž byv povýšen na knížete Frydlantského, dal si r. 1624 řečená panství z práva zemského propustiti a připojil je ke svému manskému knížetství jako komorní statek. Krutý kníže ihned odňal obci právo pivo vařiti; také pozbyla obec r. 1622 prodeje soli a vína. V stranu východní od města vystavěl ku poctivosti své paní „Panin dvůr“. Hejtmana sem dosadil r. 1623 Jana Srnovce z Varvažova, jenž dovedl měšťanům stran víry dobře vyhověti, sice i kníže si rozdílu ve víře mnoho nevšímal, ale svobody městské tím více zkracoval. Bolestnou bylo ironií, když roku 1628 za 80 tolarův obci zvláštním listem právo udělil, které před lety již měli, totiž aby mohli za měšťany přijímati lidi svobodné, nepoddané, o svém statku pořízení učiniti a sirotkům poručníka jmenovati, a když vyslovil tam ochotu, udělati z Bělé a jiných svých měst stav svobodný. Téhož roku také radu pro dluhy vrchnosti povinované do vězení vsaditi dal. Potom reformace v Bělé provozována bez všeho doptávání u knížete. Po takovém utiskování není se diviti, že vystěhovalci Čeští, kteří se r. 1631 se Saským vojskem do Čech vrátili, tak snadno Bělé dobyli. Roku 1634 zavražděn jest kníže v Chebu, a tím najednou knížetství Frydlantské zaniklo. Jednotlivé jeho části rozprodány; Bělou koupil za 116.680 fl. Ota Jindřich, markrabí ze Savony a Karetta (a Kuřívody za 99.224 fl.). Týž půjčil obci 1950 fl. na vystavění spálených domův. Utiskování města císařskou soldateskou opět roku 1634 počalo. Dne 2.března vojáci sem přišedše na zámku pobrali 400 korcův ovsa za 6.400 fl. 30 kr. Nedlouho po nich jiní přišli a žádali za své porce 3150 fl., a když sehnány býti nemohly, dán byl hejtman Staršedl do vězení. Ještě větší strasti nastaly toho roku po příchodu Švédů. V letech 1641, 1643 a 1644 Švédové se zase navrátili. Roku 1641, když sem přišli v první neděli postní, běželi hned na radnici, odtloukli sekerami zámky při sklepě, vzali krokev a beranili na dvéře, až je vyrazili a odtud kalich stříbrný odnesli. Dne 25.dubna r. 1644 město vyloupili, téhož roku 27.dubna sice se jim měšťané bránili, ale tím hůře nepřítel řádil a až do 17. června zde zůstával. Od 19. srpna r. 1645 až do 20. ledna r. 1646 opět leželi Švédové v městě a v okolí. Ota Jindřich Karetto převzav panství po otci, jenž asi r. 1653 zemřel, prodal r. 1678, 1. ledna Arnoštovi Jozefovi z Valdšteina, říšskému hraběti, zámek a město Bělou, vsi Čistou, Plužnou, Březinku, Podolí, Kadlín, dvůr poplužný Vísku, městečko Kuřívody, vsi Ploučnici, Křídu, Tešňov, Dolánky, Cetňov, Dehtary, Lesnůvek, Vystrkov, Rokytnou hořejní a dolejní, Krupou horní i dolní, Židlov a Jezvý. Od té doby zůstal zámek Bělský až do dnešního dne v držení roku Valdšteinského V starém popise nedlouho před tím zdělaném líčí se zámek zdejší jako stavení naskrze od kamene vystavěné a cihlou pokryté, v němž pokojů klenutých a jiných malováním ozdobených i s komorami bylo 21, pekárna klenutá se sklepem suchým, kuchyně klenutá též se sklepem, šest sklepů suchých při zemi, sklepy pro vína a piva pod zemí, lednice, kašna a zahrádka kořenná. Při zámku samém bývala vinice. V zámku Bělském byla pak před stoletím kloboučnická a punčochářská továrna, když polospustlý zámek byl opraven, a do nynějšího stavu uveden jest teprve za naší paměti. Kuřívody tvrz. Na severozápadní straně městečka Kuříchvod, kteréž stojíc na návrší se všech stran jest širokými lesy obklopeno, jest zámek, bývalá tvrz, který nejsa od 200 let bytem vrchnoti, aspoň z hruba se tak zachoval, jak bývával před věky. Stavěn jest do čtverhranu, tak že má na tři strany okolo nevelikého čtverhranného dvoru stavení pokrytá strmými mansardovými střechami a na čtvrtou stranu bránu. Na dvou místech podezděn jest pilíři. Okolo zámku ještě znáti bývalo příkopy, které byly vodou napuštěny; v levo jest rybník, v pravo louky, a na severní straně jest ještě okolo příkopu násep. Po náspu dlážděném přichází se ke bráně jednoduché, podlé níž jsou konice a chlévy. Brána jest ve výstupku, nad nímž bývala věž, ale poněvadž by se byla sesula, r. 1883 zbořena. V bráně jest portál asi do polokruhu sklenutý, v pravo a v levo sloupky rýhované, nad ní jest štít vysoký s dvěma sloupky ve slohu vlaském v trojhran se končící, jako zvykem bývalo v 16.století. Pod trojhranem jsou dva erby, v pravo Bohuchvala Berky z Dubé, v levo Kateřiny Berkové rozené Slavatovny z Chlumu. I vnitřek zámku, hledí-li se naň ze dvora, ukazuje ráz 16.století, a viděti jest na pavlači nevysoké, k níž jsou dřevěné schody, dva portály z 16. Věku. Ve světnicích, kdež jsou nyní úřednické byty a četnické velitelství, nacházejí se také některé staré komíny. Podle starého popisu v archivu Hradeckém bývalo tu 10 pokojů spravených, kuchyně klenutá, dva sklepy suché při zemi, klenuté, a dva sklepy pro piva a vína. Okolí Kuříchvod bylo až do 13. století lesem; i dnes ještě po stoletém osazování zbyly tu široké lesy, jimiž možno po celé dni procházeti. Vesnice tu zakládal, tuším, Hynek z Dubé, maje krajinu tu, tuším, jen jménem úřadu odevzdanou, a to asi po r. 1249, odkudž se až do r. 1309 v pamětech vyskytuje. Kromě Kuříchvod, kteréž pojmenoval Freienstadt (Svobodvné město), držel tu aké nebo založil vsi Krupou a Chlum, kteréž i s kostely tam postavenými před r. 1293 z farnosti Bezdězské vyloučil. Král Vácslav II. dal mu pak r. 1297 městečko Kuřívody s vesnicemi a příslušenstvím právem dědičným, a když Hynek, nejvyšší purkrabě, syn jeho, r. 1348 zemřel, potvrdil Karel IV. Kuřívody synům tohoto a bratřím Hynkovi a Jindřichovi. Mladší z nich, Jindřich (řečený později jako starý nebo jednooký), držel Kuřívody ke hradu Housce a podával sem r. 1363 nového faráře. Když r. 1391 své syny statky oděloval, zůstavil si do smrti zboží Kurovodské, poněvadž na něm bylo věno staré paní Adly zapsáno, a ustanovil, že se mají po jich obou smrti starší synové v to zboží uvázati. Tím si vysvětlíme, proč r. 1398 starý Jindřich a r. 1404 Adla, vdova jeho, faráře do Kuříchvod podávali. Po její smrti dostal Kuřívody za díl Jindřich Dubský, starší, držel je s Jestřebím a Milčany a věnoval manželce Kačce na Židlově a Jezvém (r. 1405). Zemřel r. 1406, zůstaviv nezletilé dítky, které brzo potom pomřely. V Kuřívody uvázal se potom Jindřich Dubský, nejstarší bratr jeho, ale po smrti jeho uvázal se v ně jiný bratr Vácslav, jenž se psal r. 1415 seděním na Kuříchvodách. Od r. 1430 nacházíme Kuřívody v držení Chvala Berky z Dubé, jenž byl synem Jindřicha Berky mladšího; roku 1437 prodal statek otcovský Milčany, a ještě r. 1446 Kuřívody držel. Po jeho smrti prodal syn Pavel r. 1447 díl svůj na Jabloneném, byl pak roku 1448 ve vojště Poděbradském před Prahou, a mizí potom z paměti lidské. Po Pavlovi zůstala sestra Barbora v mladých letech postavená. Tím si vysvětlujeme, proč r. 1454 Jan z Blankšteina zápisy na Kuřívody jménem sirotků Chvalových ukazoval. Když tedy r. 1454 zboží Kurovodské jako odúmrť po Jindřichovi mladším a jeho dětech provolávána, vstoupila na odpor Barbora, ale poněvadž ji Aleš Berka z Dubé, jenž si je na králi vyprosil, uspokojil, ustoupila od odporu. Tedy zveden Aleš r. 1460 natvrz, dvůr a město Kuřívody, ves celou Židlov, ves pustou Ploučnici, kdež byl dvůr manský se službou ke Kuřímvodám, dva mlýny pusté a vsi Jezvý, Krupou a Rokyta, co tu ke Kuřímvodám patřilo. Aleš Berka, před tím na Zakšině a Dubé, býval podkomořím králové a nějaký čas též nejvyšším kancléřem (r. 1474). Roku 1481 ještě žil a zemřel nedlouho po tom. Syna jeho Jiříka pohnal r. 1488 Bedřich, převor v Bělé, do soudu zemského, vině jej, že jim drží ves Kadlín, ale poněvadž mohl tento jen ukázati užitky této vsi a nikoliv panství, při svou prohrál. Za Jiříka přestávaly Kuřívody býti stálým sídlem, neboť Jiří měl také ke sklonku života svého († r. 1513) Bernštein a Valečov. Aleš, syn jeho, psal se sice v l. 1514-1532 seděním na Kuříchvodách, kdež měl úředníka Jakuba z Zalužan, poněvadž Valečov prodal, ale později psával se obyčejně na Beršteině. Když tři synové jeho se dělili, dostal Jan Berka z Dubé na díl svůj Kuřívody tvrz, dvůr poplužný a městečko, vsi Židlov, Ploučnici, Křídu, Tešňov, Dehtáře, Cetňov, Lesnůvek, vsi pusté Horsko a Dolanky a části Rokyt a Jezvého. Na tom zboží věnoval r. 1550 manželce své Anně z Janovic, skrze níž se dostal v držení Bělé. Nástupcové jeho sídleli na Bělé. Bohuchval Berka z Dubé dal pak tvrz Kurovodskou s manželkou svou obnoviti, ale poněvadž pořáde držena k Bělé, málokdy tu vrchnosť bydlívala. Té doby (r. 1681), když Bohuslav Balbín s vysokého Bezděze shlížel na Kuřívody, vykládáno mu, že jest tvrz opustlá, ale že se tam v předešlém století bydlívalo. Tvrze v okolí Bezděze. Dokez. V Dokzi podlé udání Hebrova nacházela prý se tvrz; než ze starších listů to nejde na jevo, nýbrž se nachází, že tu vystavěno (bezpochyby od Jana z Vartemberka) prosté stavení, jakož i dokládá se ve dskách, že se Barbora Berková z Lobkovic přiznala (r. 1607) „v městečku Dokzi v domu a příbytku jí Barbory“. Dále Herber vypravuje, že Bavoři 17.listopadu r. 1620 vpadli do Dokze, městského rychtáře zabili, některé měšťany posekali, městečko i zámek vytloukali a choť i dceru hejtmana zámeckého odvedli, což se zase jen k příbytku svrchupsanému vztahovati může. V listině darovací panství Pernšteinského (roku 1638, 6.března) připomíná se jen „městečko Hyršperk“; pojmenujeme tedy tehdejší panské stavení v Dokzách pouze sídlem. Od panství Peršteinského oddělen Dokez tím, že jej Kryštof Ferdinand z Heisenšteina prodal r. 1680 Arnoštovi Josefovi z Valdšteina za 360.00 fl. a 100 dukátů klíčného. Posud panství potomkům jeho náleží. Nynější zámek v Dokzi, veliké stavení s vysokou věží, povstal z prvotního sídla a má ráz čistě moderní. Bývá stálým obydlím vrchnosti, obsahuje kapli posvěcení svatého Kříže a objat jest velikou zahradou. Kluček. Severně od Dokze jest návrší dlouhé, sedlem rozdělené, které se mezi písčitými bory táhne a do rybníka Dokezského vybíhá. Boky jeho severní a jižní jsou strmější nežli na ostatních stranách. Na konci západním jest tvrziště. Utvořeno tak, že se návrší na západní a východní straně překopalo a země z příkopu ven na násep vyházela. Na západní straně tedy je opyš hory znenáhla se snižující, a proto bylo tu potřebí náspu a příkopu, na východní straně byla rovina, a proto tu také zdělány příkop (nyní zasypaný) a násep; na ostatních stranách opatření takových potřebí nebylo. Prostora na tvrzišti jest neveliká, co by skrovné věžovaté stavení stálo, a to, soudíc podlé toho, co dnes vidíme, bylo jen ze dřeva. Místnosť tato slove Klutschken, což jest naše Kluček anebo kluk, t.j. místo, kde roste nízký a špatný les; název ten se často opakuje v Čechách a jest také obsažen ve slově klučiti. O dějinách jeho nic nevíme a nemůžeme říci ani domněnky. Myší hrad. Myším hradem (Mäuseschloss) se jmenuje tvrziště čili skála strmá písková, vypínající se z velikého rybníka Dokezského. Jest ji dobře viděti, když se podlé rybníka drahou jede. Na vrchu té skalky bývaly (a snad ještě jsou) základy obdélného stavení na způsob starých věžovatých tvrzí, k němuž byl příchod od severní strany. Sice jest skalka úzká a neveliká, a má kromě podstavce dotčeného stavení ještě dva nižší odstavce. Že tu stávala tvrz, není pochyby, ale jak se jmenovala a komu patřila, není známo. Domníváme se však, že tu seděl jeden z manů, kteří byli službou povinni ke hradu Bezdězskému, ještě než velký rybník udělán byl, a že po zatopení okolí tvrz opuštěna. V pověsti lidu vykládá se název tohoto tvrziště podobně asi, jako se vypravuje pověsť o Hatovi, arcibiskupu Mohučském a Myší věži u Bingen, Popelovi, báječném knížeti, jejž myši sežrali v dřevěné věži v jezeru Goplo. Na Klučku seděl prý Pancíř, rytíř krutý, který jsa tu trápen od mnohých myší, uprchl na nově postavený Myší hrad, ale když myši přeplavaly rybník, byl od nich sněden. Zdá se, že pověstí o Pancířovi naráží se na skutečnou osobnosť a zejména na Jana Pancíře z Kosořic, jenž sloužil Jindřichovi z Michalovic, pánu na Bezdězi a Boleslavi, a byl v letech 1453 a 1454 purkrabí Boleslavským. Nedaleko nynější vésky Thammühl (malý kus k západu) a několik kroků od toho místa, kde se od silnice k Jestřebí a k Lipému odděluje vozová cesta k vésce vedoucí, spatřuje se po pravé ruce pahrbek homolovitý, borovím porostlý, na jehož vrcholu nevelikém nějaké obydlí stávalo. Na jižním boku tohoto pahrbku jest prohlubeň, a v ní viděti díru do skalky, kteráž se při bedlivějším ohledání jako dvířka do sklepa z polovice zasypaná objevuje. Místo to se nazývá „beim alten Keller“ (u starého sklepu). Bájí se cosi o pivováru, který poblíže stával, a pivo prý se v tomto sklepě chovávalo. Nad véskou Thammühl vypíná se homolovitý vrch řečený Schraubenberg. Na jeho vrcholu stával prý hrad, který se tak jmenoval, jako skalka Rebenstein, na severozápadní straně nedaleko vrcholu k lesu vynikající. Cesta na tuto vysokou horu jest poměrně pohodlná. Na vrcholu jest místo rovně asi do kruhu, okolo něhož se táhnou známky příkopu. Zdali je tu zbytek nějakého pravěkého hradiště nebo nějaké stráže nebo konečně středověkého hrádku, nesnadno rozhodnouti.